Myslíte si, že když se budete k lidem chovat hezky, budou Vám stejným oplácet?
Myslíte si, že když Vám někdo ubližuje a Vy mu ochotně nastavíte i druhou tvář, přestane s bitím?
Myslíte si, že druzí lidé, zakletí do zlého chování, zničehonic procitnou, uvědomí si Vaši hodnotu a od základu se změní?
Bylo by to pěkné, kdyby to tak fungovalo, viďte? Nežijeme ale v pohádce.
Žijeme ve světě plném vzájemně odlišných lidí. Jestliže se nějak chováme k druhým, ještě to neznamená, že oni se k nám budovat chovat stejně. Jinak řečeno: Soudíme-li druhé podle sebe, a čekáme-li tedy, že se druzí zachovají tak, jak bychom se na jejich místě zachovali sami, budeme mnohem spíše zklamáni. Pamatujte si totiž prosím: Druzí nemají stejné srdce jako my. Lidé jsou různí.
Nejtěžší případy, které řeším v soukromé zóně FirstClassu, ať už se členy FC Klubu či účastníky koučovacího programu FC Premium, provází základní otázka: PROČ? Proč to druhý člověk dělá?
Proč, když někomu oplácím dobrem, on mně zlem? Proč, když se pro někoho obětuji, on mě na oplátku obětuje? Proč miluji zrovna toho, kdo mi ubližuje? Na mnohá z těchto PROČ odpovídám ve svém bestselleru Protože. Ale dobře víte, že jsem nejen píšící autor. Rád s Vámi mluvím. Ve svém Řešidle, pořadu na Spotify, každý všední den zodpovídám jeden Váš konkrétní problém.
I dnes. Věřím, že moje odpověď bude užitečná nejen tazatelce, ale každému, kdo prožívá něco podobného. Dotaz zněl: „Petře, pravidelně poslouchám Vaše podcasty. Včerejší o slábnutí lidí a neschopnosti říct NE na něco, co bychom dříve neakceptovali, přiměl i mě, abych Vám napsala. Můj partner mě podvádí a ví, že to vím. Začala jsem se víc snažit, nikdy jsem mu nic nevyčetla ani na něj nekřičela. Od chvíle, kdy jsem v jeho mobilu našla první SMS, první společnou fotku, první milostné video s tou dívkou, vnitřně šílím, ale čtu Vaši fenomenální knihu 100 nejkratších cest k Tobě, uklidňuje mě. Ale pořád mě u něj něco vnitřního drží. Snad doufání, že se změní. Že mu dojde, že nejsem semetrika, hysterka, že se se mnou má dobře… Tak proč odchází?“
Ten problém musíme rozdělit do několika rovin.
1. Proč odchází?
První zásadní rovina zní: Proč odchází.
Odpověď je prostá: Protože MŮŽE.
A nyní nemluvím jen o jeho svobodném právu odcházet, kdy se mu zachce – a třeba i navždy. Nyní mluvím o Vašem postoji, který mu to dovoluje. Dovolte mi příklad:
Jestliže budu Vaše dítě a Vy mě přistihnete při tom, jak týrám zvířátko, a nic neřeknete, nic mi nevyčtete, nebudete na mě křičet, dokonce se beze slova otočíte a půjdete mi “za to” udělat o to lepší večeři, tak to mohu subjektivně chápat tak, že je moje jednání pro Vás v pořádku, že to akceptujete. Víte, když se nám nějaké jednání nelíbí nebo když nás dokonce bolí, tak musíme říct nebo jinak vyjádřit své NE. Jestliže nijak nevyjádříme ,NE, tohle dělat nemůžeš’, tak to může druhým vyloženo jako ,V pořádku, tohle dělat můžu’.
Zní to šíleně, viďte? Pro Vás ano. Protože Vás to bolí. Pro Vás je nepředstavitelné, že člověk, kterého milujete, Vám způsobuje bolest. Vy nic takového druhému neděláte, tak proč to dělá on? No možná právě proto, že on tu bolest nezná, nezažil ji, neví, že Vás to ukrutně bolí. V tom může být ten první problém.
2. Proč se víc snažíte?
Druhá zásadní otázka, a opět bude vypadat bizarně, zní: Proč se víc snažíte, když Vám partner zahýbá? Proč pro něj PRÁVĚ V TU CHVÍLI děláte víc?
Ukážu Vám něco, co ženám zpravidla nedochází:
Mužský mozek je vysoce racionální, funguje na přísné logice, v takzvané lineární nebo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům