Co rozhoduje o tom, zda se k sobě dva lidé hodí?
Jen jejich první emoční výbuch – zamilovanost ve stejném čase? Proč ale potom mnoho dvojic k sobě našlo cestu až po letech (bývalí spolužáci), a naopak proč mnoho divoce zamilovaných se pak naprosto lhostejně rozchází?
Nebo je to snad okamžitou fyzickou přitažlivostí? Jaký by to mělo smysl, když bohaté kadeře prořídnou, jemnou tvář prořežou vrásky a postava se obvykle s věkem výrazně změní?
Tak co tedy rozhoduje o tom, že se dva lidé potkají a nejenže se přitahují, ale zůstanou spolu naopak právě poté, co ta zamilovanost či přitažlivost poleví, stane se všední, stereotypní?
Co způsobuje, že PRÁVĚ PAK si lidé rozumějí a chtějí spolu být?
I takové otázky dostávám do Řešidla. Každý všední den na Spotify a v dalších podcastových aplikacích najdete odpovědi na jednu Vaši otázku, přibližně deseti minutami mluveného slova. Poslouchat můžete i zde na stránce (přehrávač je výše). Dnes odpovím na jeden z nejčastějších dotazů: “Petře, pravidelně poslouchám Vaše podcasty, někdy nevycházím z údivu, jaké případy řešíte. Jak může někdo milovat člověka, který mu ubližuje? Jak může někdo chtít zpět někoho, kdo mu lže, kdo ho podvádí, ponižuje či tluče? Co si upřímně o takových případech myslíte?”
Kdo soudí, neporozumí; kdo porozumí, nesoudí
Je známo, že denně dostanu okolo 300 dotazů, to je 9000 případů měsíčně a více než 100 000 ročně. Naučil jsem se lidi nesoudit. Mou prací je totiž porozumět jejich bolesti, porozumět jejich strachu a úzkosti, porozumět, proč váhají v místě, kde bych já a možná i kdokoli jiný neváhal. Jenže, víte, každý jsme jiný. Máme za sebou různé příběhy, a hlavně toho, kdo se řídí srdcem, nelze soudit rozumem – pokud tedy nedokážete daného člověka pochopit srdcem, nesnažte se o to rozumem. Nikdo z nás nemusí pochopit lásku, vkus, hodnoty, životní cestu jiné osoby. Ani to není třeba. Naším úkolem je vnímat svou lásku, svůj vkus, své hodnoty, svou životní cestu.
Mou prací tedy není přemýšlet a rozhodovat za druhé. Jen se jim pokusit pomoci tím, co dělá lucerna. Posvítí jim na cestu v tunelu. Ale jít tou cestou musejí oni. Tolik na úvodní vysvětlení.
A nyní k osobitosti případů.
PC versus Mac
Já nemohu posoudit, jaký partner je pro mého čtenáře vhodný či naopak nevhodný. Nemám jeho srdce, neznám jeho meze, potřeby. Nesleduji to, co by se líbilo či nelíbilo mně. Myslím hlavně na jedno klíčové slovo: kompatibilita.
Aby spolu dva lidé mohli dlouhodobě fungovat ve vztahu, potřebují být kompatibilní. To slovo asi znáte z technologického světa, tak já ho vysvětlím právě na takovém přirovnání:
Míra kompatibility znamená míru vzájemného souznění nebo porozumění. Počítač, kterému se říká PC, není moc kompatibilní s počítačem, který se jmenuje Mac. Spolu si mohou vyměňovat e-maily, ale nemohou se vzájemně dobíjet, používat stejné příslušenství, data si musejí posílat přes nějakého “prostředníka”. Do jisté míry mohou spolupracovat, ale jen v omezeném režimu. PC tak úplně nepotřebuje Mac a Mac tak úplně nepotřebuje PC. Jinak řečeno: Mac, výrobek od společnosti Apple, si daleko lépe rozumí s jakýmkoli jiným produktem od Applu, třeba iPadem či iPhonem, ačkoli na první pohled je to úplně jiná věc – není to počítač, ale tablet nebo mobil.
Podobně je to mezi lidmi.
Dva zdánlivě stejní lidé, tak jako dva počítače odlišného výrobce, si nemusejí porozumět, jestliže uvnitř nejsou z jiného těsta. Naopak dvě zdánlivě odlišné bytosti, tak jako notebook a mobil stejného výrobce, si mohou báječně rozumět, protože uvnitř jsou ze stejného těsta.
Pro kompatibilitu dvou lidí tedy není primárně důležité, jestli oba partneři například rádi cestují, nebo ve stejné chvíli chtějí dítě. To je až výsledek, projev té kompatibility. Skutečný základ, příčina kompatibility, je v tom “těstě” – jak moc spolupracují, jestli se doplňují. Doplňují, to je první klíčové slovo vztahu. Když nás někdo doplňuje, jsme s ním naplněnější než sami.
U konkrétních individuálních případů, které řeším v soukromé zóně zvané FC Klub, potažmo FC Premium, tedy vůbec nesleduji, jestli je to Vašík nebo Pepík, nezajímá mě, jestli je to Mařenka nebo Růženka, kolik let jim je a co je baví. To, co primárně při vztahových problémech sleduji, je vůbec míra kompatibility modelů obou partnerů. Nyní jsem použil zvláštní slovo, model. Je vhodné ho vysvětlit. Jako model se v psychologii označuje role, kterou ve vztahu plníme. Jsou jen tři. Model Partner, model Rodič a model Dítě. Na tom se pozná základní kompatibilita páru.
Partner
Partnerský vztah, přesněji vztah dvou Partnerů, do značné míry vychází z obchodního života, přesněji z podnikání. Lidé, kteří nejsou zaměstnaní, tedy nemají žádného nadřízeného a mají svou vlastní firmu, se jmenují podnikatelé. Pokud v tom podnikání nejsme sami, coby jediní majitelé, ale s někým dalším, ať už s kamarádem, nebo investorem, pak si říkáme společníci, akcionáři, prostě partneři. Obchodní partneři. Proč je důležité toto pochopit?
Nejlepší a zároveň nejtěžší partnerský vztah je ten, ve kterém jsou dva partneři a oba mají padesátiprocentní podíl. Je to vyrovnaný vztah. Oba vkládají stejně peněz, oba mají stejně silné slovo při rozhodování, a to je současně výhoda i nevýhoda. Výhoda je: Jeden druhého nemůže přehlasovat. Nevýhoda je: Musejí se dohodnout. Kdo není schopen se dohodnout, nemůže být Partnerem. Partnerský vztah není žádný parlament. Nehlasuje se v něm. Buď panuje absolutní shoda, jsou-li oba zajedno, nebo absolutní neshoda, když nejsou zajedno.
Partnerský vztah v životě tedy znamená, že se partneři v lásce dokážou dohodnout na společném směru, společných zájmech nebo i dočasně rozdělené cestě, ale...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům