“S tím, čeho se na nás dopustí druzí, už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” François de la Rochefoucauld
Když nám lidé nerozumějí, můžeme říct, že je to jejich problém. Ale co když nerozumíme ani sami sobě? Možná chcete namítnout: To přece není možné! My přece svým rozhodnutím vždy rozumíme! Kdepak. Jsou chvíle, kdy nechápeme, proč tak jednáme – jak můžeme dopustit to, o čem jsme si vždy mysleli, že to zásadově odmítneme. NE – to slovo nám náhle nejde z úst.
Když jsem před devíti lety zakládal FirstClass, tak právě pro ty lidi, kteří sami sebe dostali do slepé uličky. Kteří prvně neřeší, JAK z té slepé uličky ven, nýbrž PROČ sami sebe do ní zavedli. Neřeší cestu, jen sebevýčitky, sebepoškozování. Pro ně je tu i Řešidlo, můj pořad (viz Spotify), kde každý všední den odpovídám člověku, který myslí, že světlo vyhaslo a tma bude napořád.
Dnes se budu zabývat častým problémem, který bude reprezentovat třeba právě tento dotaz:
„Petře, čtu právě Vaši knihu Protože a našla jsem se v kapitole o dvojím životě. Manžel už dva roky žije dvojí život. Našel si milenku, nedal nic znát, chtěl se mnou i druhé dítě a otěhotněla jsem. Když mi později řekl, že celou dobu váhal, že má vlastně někoho jiného, zhroutila jsem se. První reakce: Nechtěla jsem o něj přijít, on chtěl rozvod. Dnes: Už nechce rozvod, ale chce za ní dál jezdit. Chce nás obě. Mě chce na práci a starost o naše dvě děti, ji na sex a zábavu. A víte, co je strašné? Já zvažuju na to přistoupit. Povězte, jak je to možné? Kdyby mi tento požadavek řekl před dvěma lety, vyhodila bych ho na ulici. Petře, proč čím víc se smiřuji s tím, že někoho jiného má a že to neumím změnit, tím spíš nedokážu říct NE?“
Dvě protichůdné síly
Ti z vás, kteří mají objednanou mou novou knihu Čtyři prány štěstí, se v ní dočtou mimo jiné to, že člověk má dva specifické rysy, které působí zdánlivě protichůdně.
Člověk na jednu stranu potřebuje změnu, ale na druhou stranu je vysoce adaptabilní bytostí.
To znamená, že co trvá příliš dlouho, dokáže člověka nudit, což je příklad takového muže, který se začne nudit v dlouhodobém vztahu, a současně si člověk na to, co trvá příliš dlouho, dokáže zvyknout, což je naopak příklad takové ženy, která je dlouhodobě vystavena faktu, že má muž jinou ženu.
Tyto dvě protichůdné síly se v některých lidech tlučou tak bizarně, že mnozí žijí život, který je nudí a který jim vadí, ale současně s ním vlastně ani nechtějí hnout, protože si na něj zvykli…
Za změnou
Člověk na jednu stranu potřebuje změnu. V ne-změně umírá. Pociťujeme to zejména tehdy, když se pokusíme představit si, že to, co prožíváme nyní a co nám nevyhovujeme, bychom měli prožívat do konce života. Cítíte, že byste rádi tou nevyhovující realitou pohnuli?
Tak to je první stránka člověka – touha po změně. Tu vnímal onen muž. Mohl být znuděný. Říkal si: Něco mi v tom stereotypním, dlouhodobém vztahu schází. Milenka mu dala osvěžení, změnu, řekli bychom život.
Kdyby v té chvíli přišel za svou manželkou, pro ni by to zjištění bylo možná tak hrozné, že by ho nechtěla přijmout. Když člověk zničehonic padne na dno, je to nesnesitelný rozdíl. A proto také mnoho lidí po rychlém dopadu na dno, vlivem toho nesnesitelného rozdílu, začne jednat. Nechtějí na tom dně zůstat. Ale je tu jeden problém.
Jestliže tito lidé, kteří dopadnou na dno, z nějakého důvodu jednat nezačnou, tak na tom dně zůstanou. Dokonce si na něj zvyknou.
Za zvykem
Svůj pravidelný koučovací magazín FC vlastně stavím na jednoduché filozofii: Jestliže procházíš peklem, hlavně nepřestávej jít. Nezastavuj. Nesmiřuj se s ním. Vzepři se a pokračuj v cestě. Když se totiž zastavíš, pak z toho pekla nevyjdeš. ZVYKNEŠ SI NA NĚJ.
Proto je můj magazín plný doporučení, metod a technik, motivačních pohledů, aby lidé na svou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům