Rozdali byste se pro druhého a pro vztah?
Zdá se Vám ale, že zatím máte smůlu na samé protějšky, kteří jen boří a nic nestaví?
Napadá Vás, že buď jsou všichni stejní mizerové a potvory, nebo musí být nějaká chyba ve Vás, Vašem výběru?
A co když to není ani jedním? Co když stačí poupravit jednu maličkost?
Děkuji za všechny otázky, které mi zasíláte v reakci na mé knihy a magazíny. Denně mi jich přijde okolo tří set. Není v mých silách odpovědět hned každému, navíc mnozí žádáte osobní konzultaci v soukromé zóně (FC Premium), kde je již více než 15 000 z vás. Proto každý všední den věnuji čas Řešidlu, pravidelným podcastům, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts nebo Apple Podcasts, ale také v přehrávači v tomto článku, kde nalézáte i přepis.
Poslední dny hojně reagujete na podcast Jak moc se k sobě hodíme, který sdílelo na Facebooku přes 50 000 z vás. Z tisíců dotazů vyberu tento: “Petře, zaujal mě Váš podcast o kompatibilitě partnerů. Jsem přesně ten RODIČ, který dává druhému více lásky a více péče. Dělá mi radost, když moje DÍTĚ, pokud zůstanu ve Vašem přirovnání partnerských modelů, toto moje DÁVÁNÍ oceňuje. Problém je, že zatím každé DÍTĚ, které jsem potkala, to oceňovalo jen nějakou dobu. Pak už ne. Čím to je, že ten, kdo se snaží víc, nakonec nedostává nic, nebo je i opuštěn?”
Problém Hrnečku, vař
Jeden z mých bestsellerů, Protože, kde zodpovím mnohá Proč, zdánlivě nepochopitelné jevy ve vztazích, má na obálce přehled všech obsažených a zodpovězených Proč – a mezi nimi je i Proč ten, kdo se obětuje, je nakonec obětován. Pokud Vás kniha zajímá, získáte ji zde. Nepsal jsem ji náhodou. Většina lidí v nekompatibilních vztazích za mnou přichází s pocitem, že příliš dávají a málo dostávají. Obvykle docházejí k závěru, že jsou jen využíváni, a často to tak opravdu je.
Ale tohle můžete vycítit už na začátku, respektive v raném období vztahu: Jestliže druhému dáváte až příliš a on Vás nezastaví, neřekne Vám: Děkuji, ale promiň, teď zase budu chvíli dávat já, je to nebezpečné, protože to může signalizovat, že si na Vaše dávání zvykl. A co hůř, může začít to Vaše dávání vyžadovat či dokonce si nárokovat.
Podstata problému sebeobětování ve vztahu spočívá v tom, že člověk se všeho přejí. Nejen toho zlého, i toho dobrého. Jako v pohádce Hrnečku, vař. Partner na začátku řekne: Hrnečku, vař, ale Vy, hrneček, od té doby vaříte stále. Máte dojem, že mu tím děláte větší a větší radost, jenže z toho Vašeho hrnečku teče pořád stejná kaše – ne jeden den krupicová kaše, druhý den bramborová kaše a třetí den ovesná kaše; stejně tak ne jeden den kaše, druhý den svíčková a třetí den vepřo-knedlo-zelo, pořád jen kaše.
Jinak řečeno: I když jste zlatí, nejzlatější, pořád jste to jenom Vy a Vaše stálé dávání téhož. To samozřejmě není problém do chvíle, než dojde – zůstanu-li v tom přirovnání – na jídlo. Myslíte si, že druhý hrneček – Váš partner – začne také vařit kaši, aby Vás doplnil? A proč by to dělal, když je té kaše všude dost, dokonce pořád víc?
Je srozumitelné toto přirovnání?
Musí zaznít: Dost, zase já!
Ten, kdo má ve vztahu (sebe)obětujícího se partnera a neřekne mu – slovem nebo jakýmkoli činem – Dost, teď zase chvíli já, časem přestane mít chuť nejen na jeho “kaši”, ale někdy přestane mít chuť cokoli sám “vařit”. Je si totiž vědom, že může kdykoli “houknout” na ten Váš “hrneček”, křiknout Hrnečku, vař, a Vy začnete automaticky vařit. Kdo sledoval mé nedělní živé vysílání (31. května, viz záznam na facebookové stránce FirstClass.cz), vybaví si problém “pejska”....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům