Proč ve vztahu záleží nejen na tom, kolik dáš, ale i kolik dostaneš zpátky

V souvislosti s láskou se často používá přívlastek bezpodmínečná.

Prostě: Miluj bez podmínek. To znamená: Miluj za všech okolností. I když se láska nevrací.

Jsou lidé, kteří takto dokážou milovat. Dávají a nazpět vůbec nic neočekávají. Pouhé dávání je dělá šťastnými. Jenže takoví lidé potřebují lásku odněkud brát, čerpat, vyrábět ji v sobě, aby ji mohli dál dávat. Nedokáže tak fungovat každý. Většina lidí potřebuje i lásku dostávat.

Šťastnými je dělá to, že mají koho milovat, ale nejen to. Když mají koho milovat, ale on jim lásku nevrací, jsou nešťastní. Potřebují mít nejen koho milovat, ale i kým být milováni.

A od jedné takové ženy jsem dostal tento dotaz: „Petře, dávám partnerovi maximum lásky a péče. Nazpět nedostávám skoro nic. Jak je to možné? Na začátku jsem si myslela, že mám skvělého partnera, snažil se dávat, ale časem přestal. Co jsem mohla udělat špatně?“

Řešidlo je seriál mých podcastů. Každý všední den odpovídám na častý dotaz, který dostávám od čtenářů mých knih, magazínů a posluchačů mých podcastů. Jako dnes. Jaký je můj pohled?

Dva jazyky lásky

Obecně platí toto: Aby jakýkoli partnerský vztah mohl dlouhodobě fungovat, potřebuje dva partnery, kteří budou v pohodě s rolemi, které v tomto vztahu plní. Už jsem to naznačoval v podcastu o modelech Partnera, Rodiče a Dítěte.

Vysvětlím to na metaforickém příkladu: Představme si vztah jako zahradu, která má vzkvétat. My dva – já a Vy, dva partneři – jsme zahradníci, kteří se mají o tu zahradu pravidelně starat.

Základní způsoby jsou dva. V psychologii se jim také říká jazyky lásky, protože vyjadřují dva odlišné, ba protichůdné modely fungování v partnerských vztazích a vůbec formy milování.

Dejme tomu, že náš zahradnický model je tento:

• Vy vstanete o hodinu dřív a zryjete naši zahradu. Pak teprve vstanu já. A co udělám? První jazyk lásky se jmenuje Vyvažování. Funguje tak, že do toho Vámi zrytého záhonu zasadím brambory. Nebo mrkev. Nebo cokoli jiného. Nebo posekám trávník. Nebo prostříhám větve. Prostě se nějak také podílím na zvelebování zahrady.

V modelu Vyvažování nemusíme oba dělat totéž. Tak jako muž v konzervativním partnerství nosí peníze a žena se stará o děti. Nemusejí dělat totéž, hlavně že se doplňují. To je první model.

• Druhý jazyk lásky se jmenuje Zneužívání. Vy vstanete o hodinu dřív a zryjete naši zahradu. Pak teprve vstanu já. A co udělám? Začnu nadávat: A kde jsou brambory? Jak to, že nejsou zasázené? A co mrkev – proč se s ní flákáš? Běž posekat zahradu. Koukej prostříhat stromy. Já si jdu zase lehnout... Nepodílím se na zvelebování zahrady.

Co v uvedeném modelu uděláte Vy? Poslechnete mě a budete POUZE VY zvelebovat zahradu? Pokud ano a jste s tím v pohodě, pak je vše v pořádku. Šťastný jsem já, šťastní jste Vy.

Ale pokud s tím nejste v pohodě, a přesto půjdete a všechno uděláte, tak co se stane? Svým konáním vyjadřujete, že je to v pořádku, že to akceptujete, že “dělbu úkolů” přijímáte.

V prvním případě (když to děláte rádi), nejde o zneužívání, jen o Vaše VYUŽÍVÁNÍ. Ve druhém případě (když to děláte neradi) jde o Vaše ZNEUŽÍVÁNÍ. Zneužívání doslova na principu lásky.