Všechno se děje ve správný okamžik…
Neexistuje náhoda…
Byť něčemu nerozumímu, jednou nám to dá smysl – jednou každý dílek zapadne do mozaiky a my pochopíme, že na to místo nepatřil žádný jiný, že všechno je tak, jak to být “má”…
Věříte těmto slovům? Přemýšlíte hlouběji o životě, jeho mechanismech, zákonitostech, cestách osudu? Ohlížíte se někdy za svou minulostí a objevujete, že nebýt konkrétních událostí, vlastně byste nemohli dojít do dnešního místa? Dějí se Vám někdy nevysvětlitelné záhady?
Když jsem nové vydání magazínu Jak funguje představivost zaměřoval na vizualizaci, znamení nebo intuici, věděl jsem, že to nebude lehké psaní. Je přece tolik lidí, kteří jsou zaneprázdnění hmotným světem, materiálními starostmi, copak ti se zabývají silou přitažlivosti, mocí myšlení a smyslem nočních snů? Ale každý občas potřebuje vypnout, dobrat energii a přehodnotit svůj směr. Uvědomit si nejen rychlost, kterou kráčí, ale také KAM. A toho se dotýká i dnešní téma.
Řešidlo je seriál mých podcastů. Každý všední den odpovídám na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts na dotazy čtenářů mých knih a magazínů. Snažím si přimět posluchače myslet i jinak než standardně, a o to se pokusím i dnes. Přišel mi totiž tento vzkaz: „Petře, dostal jsem a okamžitě přečetl Vaše Čtyři prány štěstí. Podotýkám, že jinak nečtu knihy, čtení mě unavuje, usínám při něm. Ale bylo zvláštní, že čím déle jsem četl tu Vaši, tím méně jsem byl unavený, a když jsem dočetl poslední část, tu fascinující část o světě za tímto světem, vůbec jsem nemohl spát. Hlavou mi běžely roje myšlenek. A pak, jako by mě někdo lusknutím prstu vypnul, usnul jsem a spal tvrdě až do rána. A ráno jsem viděl jiný svět. Nemám otázku, jen poděkování.“
Záhady, které mě ohromovaly už jako kluka
Čtyři prány štěstí jsou kniha o člověku. O jeho vnitřním světě, všem, na co běžně nemáme čas a co je opravdu úžasné. Není to kniha vědecká, popisná, únavná, spíše vysvětluji, jak můžeme svůj život ovládat, vytvářet si své vlastní štěstí, každodenní štěstí a radost, třeba zrovna dnes.
Já jsem člověkem a životem fascinován odmalička. Všechno začalo jednou větou učitele fyziky: “Kdyby se dotkla dvě jádra atomů, nastala by fúze, jaderná reakce.” Z toho jsem pochopil, že jádra atomu se běžně nedotýkají. Ale jak je to možné? Co je mezi jádry dvou atomů? A učitel mi řekl: “Je tam vakuum.” A dodal: “Jádro tvoří jen 0,00001 % prostoru. A zbytek, 99,99999 % prostoru, tvoří vakuum.” To mě šokovalo. Chápete? Celý svět tvoří z 99,99999 % vakuum!
Jenže co je to vakuum? Nic? Jak může skoro celý náš svět tvořit nic, když vidíme něco?
Pak jsme v biologii probírali DNA. Já se zeptal: A jak je velká?“ Učitel: „No, jsou v ní obsaženy VŠECHNY informace pro náš organismus, jak má v každém okamžiku správně fungovat. Třeba že se každou sekundu má vyměnit milion buněk. A je tam informace pro každou z těch nových buněk pro každý okamžik, co mají dělat a v jakém místě těla.“ A já se znovu ptal: „No tím spíš, jak je DNA velká?“ A on ukazoval prstem, že je strašně prťavá, že není vidět pod mikroskopem. A já říkám: „Jak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům