Uděláš chybu.
Lituješ jí.
Rozhodneš se ji neopakovat.
To znamená, že se napravíš.
Ale partner Ti už nechce dát další šanci.
Mluví o poškozené důvěře. O skleničce, kterou Tvůj čin rozbil o zem. Nejde slepit, nejde opravit, už vždycky poteče, už nikdy nebude jako dřív.
Takový je partnerův argument.
Je to paradox. Partner už nechce zpátky stejného člověka, který ublížil. Ale Ty namítáš, že už NEJSI tím, kdo ublížil. JSI někým, kdo už nikdy neublíží. Přísaháš na to.
Ale jak Ti má věřit, když mu už chybí důvěra?
Je to jeho vina, nebo Tvoje?
Dá se vůbec taková další šance vyprosit? A jaká je pravděpodobnost, že ji vztah ustojí?
Ta poslední otázka se někomu zdá zbytečná. Když však v diskrétní zóně (FC Premium) řešíme podobné problémy, kterými procházíte, poznáváte, že budoucnost vztahu zdaleka není jen o nápravě té osoby, která se provinila a vinu odpykává, ale také jejího protějšku, který potřebuje pracovat na znovuobnovení důvěry k druhému. A to je často mnohem větší problém než pouze napravit nějakou vlastní chybu.
Kde totiž vyhasla důvěra, tam fakticky vyhasl vztah. Když jeden nevěří, není možné relevantně ani komunikovat. K čemu je komunikace, když pro někoho Tvoje slova, Tvoje sliby nemají váhu? (Detailněji v článku Proč nelhat tomu, kdo Ti věří, a nevěřit tomu, kdo Ti lhal)
Tak jak to vyřešit? Jak poškozený vztah uzdravit? Jak “vrátit čas”?
Moje základní premisa
Předně musím podotknout následující: Pracuji s lidmi na zadání, které si přejí. Nejsem od toho, abych jejich přání soudil, pokud ovšem o můj názor nepožádají. Když požádají v případu tohoto typu, podotknu, jestliže to ještě nevědí z mých knih, že já nedávám druhou šanci stejnému člověku. Dávám ji pouze JINÉMU člověku. To znamená, že abych dal někomu druhou šanci, nesmí být tím člověkem, kterým byl, ale musí být jiným, ponaučeným. Tudíž musí vědět, CO svým činem způsobil, JAK MOC to bolelo mě, potažmo jeho, zkrátka musí chápat tzv. kauzální nexus – souvislost mezi příčinou (svým jednáním) a následkem (ohrožením vztahu).
Jestliže si partner, který mi způsobil bolest, neuvědomuje, že svým jednáním způsobil bolest, nezdržuji se druhou šancí. Neměla by smysl. Aby se totiž člověk napravil, musí být především schopen přiznat si svou chybu. Jen tak ji může neopakovat. Pokud si svou chybu neuvědomuje, znamená to, že nemá důvod svůj čin neopakovat, lze očekávat, že jej zopakuje a stejné činy nemohou vést k jiným než stejným výsledkům, tedy mé opětovné bolesti a zničené důvěře.
V to naprosto věřím. Když je tedy v případech, které řeším, patrné, že se viník neprobudil, pak nebalamutím toho, komu bylo ublíženo, medovými řečmi o tom, jak se vztah “určitě změní”. Nezmění. Více si o tom povíme v nedělním živém vysílání 14. června 2020 na Facebooku.
Problém “pana Bycha”
Seznamte se, prosím.
Pan Bych byl pracovně úspěšný. Atraktivní pro kolegyně. Dráždilo je, jak je usměvavý, znaly jeho spokojenou ženu i právě narozené dítě. Byl tak skvělý manžel a táta. Která by nechtěla právě takového?
S miminkem přišly komplikace. Méně vyspání, únava, podrážděnost. Z domova utíkal, v práci odpočíval. Manželský vztah chladl. Přispívaly tomu i kolegyně, jejich pochlebování, lechtivé provokování.
S nimi mu bylo dobře. Domů se netěšil. Manželka vycítila, že se něco děje. Chtěla s ním o tom mluvit. On nechtěl. Co by jí řekl? Že vlastně není šťastný? Že se mu kolegyně líbí víc? Že už s jednou chodí na kávu? Že už od ní dostává esemesky? Že už se neoslovují jen křestními jmény, ale zdrobnělinami? Že už dávno sedí na tobogánu směrem k nevěře?
Problém “paní Bychové”
V článku 7 důvodů, proč nikdy nelhat ženě varuji před neupřímností a neřešením problémů.
V článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské NIC zase varuji před tichem – tím nejsilnějším křikem ženy, kterým dává beze slov najevo, že už je unavená doprošováním, vysvětlováním, obhajováním, a že jediné, na co má ještě sílu, je rezignovat. Všechno ukončit.
To se stalo ve vztahu muže, který rád používal slovo “bych”. “Co kdybych zjistil, že s jinou je mi lépe?” Nebo později, když mě přes program FC Premium vyhledal: “Kdybych to tak tehdy neudělal…” Potažmo: “Podruhé už bych…” – mluvil o činu, kterého záhy litoval.
“Paní Bychová” totiž svého muže vždy milovala. Celou kariéru ho podporovala. Když mu úspěch začal přerůstat přes hlavu, doufala, že přibrzdí, změní se. Že i kolegyně správně odhadne.
Věřila, že dítě je stmelí. Že spolu budou trávit víc času. Že nyní dojde na uskutečnění plánů, jež si dříve malovali. Stal se opak. Začala být doma stále víc “sama” – s miminkem. Bohužel, u žen je to tak, že když si na ně muž dlouhodobě nedělá čas, ony se naučí žít bez něj, potažmo s tím, kdo jim čas věnuje. A tak se stalo, že “pan Bych”, znavený poněkud divočejším rande, jednou nad ránem přišel domů – a byt byl prázdný. Její nádoba trpělivosti (viz můj podcast Jak poznat vyhoření vztahu) prostě přetekla.
Její odpovědí už bylo jen NIC. Pan Bych ztratil všechno.
A uvědomil si to prakticky hned.
Jak vrátit čas
Moje stránka má více než milion čtenářů každý měsíc a 300 000 fanoušků na Facebooku. Není v mých silách si v každém okamžiku udělat čas na všechny. Přesto občas dělám velké setkání s těmi, kdo mě chtějí osobně vyhledat. I “Bychovi” toho využili. Přišli každý zvlášť. Odešli spolu.
(Nejbližší osobní setkání je v pražské Lucerně dne 28. června. Rezervace míst je možná zde.)
Hovořil jsem s ním i s ní odděleně. S ní déle – s tím, kdo má poškozenou důvěru, je vždy větší práce. Sotva ke mně přisedla, trpce mi ukázala ve svém telefonu historii přijatých zpráv. Ty od “pana Bycha” byly plné lásky, tak jako na začátku vztahu.
“Hezká slova,” ocenil jsem.
Smutně přikývla. “Muži umějí hezky mluvit. Tak mi, Petře, řekněte, proč bych teď jeho dalším hezkým slovům měla věřit? Proč bych se měla znovu spálit?”
Bylo jasné, že její nádoba trpělivosti je plná.
“Bojím se, že to už nikdy nebude jako dřív,” kál se posléze “pan Bych”.
“Bojíte se správně,” odvětil jsem. “Váš vztah už nikdy nebude jako dřív, ale to nevadí. Alespoň může být konečně takový, jaký ještě nikdy.”
Jemu i jí jsem dal celý soubor doporučení. Sdružím je do balíčku tří úkolů pro něj i pro ni. Na závěr popíšu, jaký to mělo efekt.
1. úkol pro něj: PŘEMÝŠLEJ JAKO NA ZAČÁTKU VZTAHU
Z mého koučovacího magazínu víte, že při vedení občas tykám. Chci totiž, abychom k sobě byli upřímní, jako nejlepší přátelé, nezdráhali se být otevření, protože není čas na tanečky.
Mé počáteční pokyny pro “pana Bycha” byly jednoduché: “Znovu začni dělat to, co jsi dělal na začátku vztahu. Pak nikdy nemůže být konec vztahu. Protože to, co jsi dělal na začátku vztahu, v jejím srdci vedlo k pokračování vztahu.”
“Pan Bych” samozřejmě znejistěl. Tak jako skoro nikdo, už si nepamatoval, CO to vlastně bylo – CO dělal zkraje vztahu. Pro rozpomenutí jsem oživil jeden psychologický rámec: “Možná jste spolu mluvili jako kamarádi, bavili se životem jako děti, chránili se navzájem jako sourozenci.”
Čekal jsem, kdy zareaguje výmluvami jako “To už nejde” nebo “To už nedokážu” nebo “To ale nebude snadné”. Vím totiž, že vrátit se ve svém chování na začátek vztahu není lehké, ale ten, kdo chce mít zpět funkční vztah, musí zvládnout i nelehké. Skutečný chlap, který něco opravdu chce, pohne i horou, když to pomůže. A “panu Bychovi” jsem vysvětlil proč: “Všechno, co jsme spolu dělali na začátku, vnímejme jako déšť – ten zavlažuje a živí. Naopak všechno špatné, co jsme do vztahu přidali později, je jako oheň – ten všechno živé spaluje. Metodický postup je v zásadě prostý: používat déšť, abychom uhasili oheň.”
1. úkol pro ni: VYHNI SE DEFINITIVĚ
“Vztah nemůže zachránit jen jeden,” řekl jsem jí. “Na vztah jsou zapotřebí dva, na jeho rozbití stačí jeden. A on ten vztah chce zachránit. Co Ty?” přenesl jsem odpovědnost na ni. “Ten, kdo vztah chce zachránit, potřebuje, aby i druhý projevil nějaké úsilí, společnou vůli. Když to druhý neudělá, to znamená, když nebude jednat, když nedá najevo, že toho prvního ještě potřebuje v životě, pak svým NEčinem beze slov vyjádří, že toho prvního opustil bez jakékoli naděje.”
Tím jsem “paní Bychové” objasnil, že je v opačné situaci než “pan Bych”. Má na výběr. Když se rozhodne proti vztahu, je to v pořádku – je to její relevantní...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům