“Máš nějaký sen?” zeptá se Tě Život.
Přikývneš a prozradíš mu ho.
Život se usměje a ihned Tě prověří.
Všimni si toho. Jakmile se pro něco silně rozhodneš, okamžitě přijde zkouška, JESTLI TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ.
Život se rád ujišťuje, jestli si opravdu uvědomuješ rozdíl mezi snem a cílem. Sen je to, o čem sníš. Cíl je to, za čím jdeš.
Devět let tvořím koučovací magazín. Aktuální vydání nazvané Jak funguje představivost jsem sestavil pro ty, kteří mi kladou otázky: Jak dosáhnout stanoveného cíle, když zakopáváme? Jak vydržet cestu, která se ukazuje náročnou? Proč, i když nám záleží na snu, nakonec nevydržíme všechny překážky – máme snad příliš velký cíl? Nebo jsme sami tak malí? Jak si udržet vnitřní motivaci ne když vítězíme, ale když prohráváme?
Ať jde o cíle osobní, kariérní či sportovní, platí, že cokoli si dokážeme představit, můžeme také uskutečnit. Sny nemáme v hlavě náhodou. A když je vzdáme, pak často proto, že si nesprávně vykládáme dílčí prohry.
Dílčí. To slovo je klíčové.
Když Ti autobus ujede, vzdáš cestu?
V magazínu Jak funguje představivost ukazuji, jakou roli hraje konkrétní nastavení myšlení. Buď věříme, že naše konání má smysl, nebo jej od začátku považujeme za zbytečné. Buď do své cesty vkládáme maximum úsilí, nebo pochybujeme natolik, že věnujeme více mentální kapacity sebeoslabování. Mysl je v tomto věrný služebník: Když chceme jít za cílem, hledá způsoby, jak se to může podařit. Když nechceme, hledá důvody, proč se to nemá podařit.
(V magazínu podrobně objasňuji fenomény sebenaplňující předpovědi, Thomasova teorému a dalších metodik myšlení, které způsobují, že to, čemu věříme, se nakonec opravdu stane.)
Pochybnosti jsou přirozené. Snažíme-li se o něco, čeho jsme ještě nikdy nedosáhli, nemůžeme si být jisti. Ale také bychom měli být zvědaví – ZDA toho můžeme dosáhnout, byť možná až po zaviněných chybách, ponaučeních a zlepšených reparátech. Když pracuji s těmi, kdo selhávají, rád přirovnávám posun z místa, ve kterém se nacházejí, do cíle, který si vysnili, k cestě z obce A do obce B a situaci, kdy jim ujede autobus. Co udělat?
- Vzdát cestu
- Počkat na další autobus a čekání využít k přehodnocení své chyby a ponaučení se pro příště
- Jestliže už žádný autobus jet nemá, hledat jiný způsob, jak se dostat z obce A do obce B
V tomto jednoduchém testu lze poznat zárodek neúspěšného, či úspěšného člověka. Neúspěšný (ten, který se po prvním neúspěchu vzdá) nehledá žádnou alternativní cestu, proto ji nemůže najít. Úspěšný (ten, který se snaží konstruktivně řešit svůj neúspěch) alternativní cestu hledá, proto ji najít může. Ptám se tedy: Proč vzdát posun do bodu B jen proto, že nám ujel jeden autobus?
(Psychology používaný příměr k autobusu vychází z prohlášení britského podnikatele Richarda Bransona: “Opportunities are like buses. There’s always another one coming.” Tedy: Příležitosti jsou jako autobusy. Vždycky nás čeká nějaký další.)
Nezavírej knihu kvůli jedné nepříjemné kapitole, příběh přece pokračuje
Ve svých magazínech rád přirovnávám proces vytváření jakéhokoli úspěchu ke knize. Tu také nečteme jen kvůli šťastnému konci, ale kvůli každé stránce, která dá nakonec příběhu smysl. Jen pro jednu těžkou kapitolu, kterou momentálně prožíváme, nemusíme zavírat celou knihu. Stačí obrátit list. Nečíst dokola jednu bolavou stránku, ale věřit v lepší pokračování příběhu.
Magazín Jak funguje představivost ukazuje, jak si udržet nebo znovuvytvořit pozitivní pocit. A pokud nás už ovládly negativní pocity, jak je rozpustit. Je to důležitější, než si myslíme. Naše pocity totiž ovlivňují energii našich myšlenek a činů. Negativní pocity neumějí vytvořit pozitivní myšlenky a negativní myšlenky nemohou vést k pozitivním činům. S negativním rozpoložením po porážkách potřebujeme umět pracovat. Negativní postoj nedokáže vytvořit pozitivní život.
V aktuálním vydání magazínu ukazuji mnohé metody. Mimo jiné zdůrazňuji moc soustředění. V přírodě nám jeho sílu ukazuje voda – když ji zaměříme do jednoho bodu, vzniklý proud dokáže podemlít břeh – nebo světlo – když jej soustředíme do jednoho bodu, laserový paprsek dokáže provrtat i skálu. Myšlenka je podobná energie. Soustředíme-li ji na jeden cíl, otevře si cestu.
Proto každému opakuji: Jedna porážka neznamená automaticky definitivní neúspěch. Znamená příležitost k ponaučení, a tudíž naopak ke zvýšení předpokladu příště uspět. Jestliže se učíme s každou další porážkou, z dlouhodobého pohledu nemůžeme neuspět. Člověka, který se nevzdá, nejde porazit. Jak je ale důležité v okamžiku zklamání z dílčího neúspěchu přemýšlet? Protože magazín Jak funguje představivost má sto stran a můj prostor zde je jen krátký, nabídnu Vám v kostce alespoň pět jednoduchých námětů pro Vaši inspiraci. Třeba Vám pomohou:
1. Počítej i malá zlepšení
Příklad: Chceš zhubnout, vylepšit si postavu. Ale necvičíš tak důsledně. Nebo nedodržuješ stanovený jídelníček. Nevadí. Jsi na cestě, jen procházíš fází dílčích neúspěchů a chyb.
Cesta k nápravě je prostá. Ujasni si: Skutečně CHCEŠ změnu? A co pro ni DĚLÁŠ?
(Doporučuji své podcasty Proč chceme jedno a děláme druhé, Proč se mi lidé vysmívají pro můj sen nebo Proč Tě tolik lidí nemá rádo, když se rozhodneš být svůj)
Život Ti touto zkušeností umožnil poznat, že není tak snadné zbavit se starých zlozvyků. A to je dobře. Velikost Tvého výsledného úspěchu se nebude měřit jen tím, čeho dosáhneš, ale také počtem překážek, které bylo cestou nutné překonat. Už to, že to teď...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům