Žárlivost. Jedno z hlavních témat mého magazínu Jak funguje představivost. Vysvětluji v něm, kdy je žárlivost oprávněná a kdy jenom výplodem fantazie. Ukazuji, k čemu nás žárlivost může dohnat, když nepracujeme se svým myšlením a intuicí – může zosnovat i svou vlastní zkázu.
Je přirozené, že téma žárlivosti dominuje též otázkám odběratelů magazínu (členové programu FC Premium) a že Vás vůbec zajímá, jak potlačit své pochybnosti, a to i v jiných oblastech než jen vztahové. Jeden dotaz za všechny: „Petře, mám skvělého partnera, doslova parťáka. Nechci o něj přijít žádnou svou hloupostí. Bohužel hodně bojuji se svou žárlivostí a strachem z nevěry. Mám to v sobě odmalička. Tatínek podváděl moji maminku celý život, já u toho byla a musela jsem mlčet. Přesto jsem to mamince řekla a byla za tu špatnou. Od té doby mám zažité, že se o takových věcech nemluví. Tím mám v hlavě, že muži podvádějí, i když jejich okolí tvrdí opak. A nyní k mému partnerovi. V práci teď povýšil, já mu to přeji, jenomže ze skladu, kde pracoval s muži, se teď dostal do kanceláře, kde bude obklopen samými ženami. Co s tím mám dělat?“
Nebagatelizuj strach
Mezi svými emocemi musíme umět rozlišit a oddělit dvě zdánlivě nedílné negace: a to strach o vztah, který je ve Vašem případě určitě na místě a oprávněný, a žárlivost, která ve Vašem případě naopak nemusí být na místě a nemusí být oprávněná. Jak jde tohle dohromady?
Strach o vztah musíte mít, pokud sami můžete způsobit jeho rozvrat. Vztahy se totiž rozbíjejí zdaleka nejen kvůli nevěře, ale v hojném počtu také kvůli strachu z nevěry, strachu jednoho partnera, který poté učiní ten vztah pro druhého partnera tak nesnesitelným a nedýchatelným – svým podezíráním, pronásledováním, zničením svobody člověka –, že ten přidušený partner raději ze vztahu odejde. Takhle to je i v běžném životě. Strach zabil mnohem víc lidských snů než samotný neúspěch. Jinak řečeno: To, že lidé nedošli do cíle, o kterém snili, bylo způsobeno méně tím, že by cestou k tomuto cíli padli, a častěji tím, že se vůbec báli na tu cestu vykročit.
Negativní dědictví a práce s ním
A teď k důležité části Vaší otázky – k emočnímu dědictví: Vaše dětství Vám samozřejmě mohlo vsugerovat spoustu nejrůznějších strachů. A ty strachy jsou vždy skutečné, reálné, protože jste skutečně byli u toho, když se něco skutečně nepovedlo. Přesto je tu jedna věc jinak:
Ten člověk, který byl NĚKDY v NĚČÍM vztahu nevěrný, nemusí být tentýž člověk, který je teď ve vztahu s Vámi. Mohou to být totiž dva odlišní lidé. V tomto případě tatínek a přítel.
Když je rozum zablokovaný v křeči, není schopen tohoto základního rozumového rozlišení, ale tatínek je opravdu někdo jiný než přítel. A pozor na klíčový dodatek: ta jinakost by se měla projevit v JEHO chování. To znamená, že Váš přítel, pokud zná Váš příběh, a to by rozhodně měl, musí z této Vaší minulosti vyvodit určité závěry pro sebe. Dám příklad:...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům