Snažíte se jít svou cestou a už poznáváte, jak je to těžké?
Že vůbec není snadné být sám sebou a žít svůj život?
Už Jan Werich říkal: “Jestli je naše země na něco chudá, tak na osobnosti. A nedivte se. Dav nemá rád, když ho někdo převyšuje. Klackem přetáhne po hlavě nebo přes kotníky každého, kdo jenom trochu narovná záda.”
Ale proč? ptáte se. Proč druhým tolik vadí, jak se mi daří, jestli si plním své sny? A proč k těm, kteří mě zrazují, patří třeba i členové rodiny? Proč si myslí, že vědí mnohem lépe než já, co je pro mě důležité, když nemají mé srdce, neznají mé vnitřní hodnoty, nežijí můj život?
I tak znějí Vaše otázky, které mi posíláte do Řešidla. Každý všední den odpovídám na Spotify, v Apple Podcasts nebo Google Podcasts. Přehrávač naleznete i zde v článku. Tentokrát mě zaujal tento dotaz: „Petře, pozorně jsem vyslechla Váš podcast Proč chceme jedno a děláme druhé. Říkal jste, že máme jít za svými sny. Ráda bych za nimi šla, ale okolí mé sny zpochybňuje, a hlavně zpochybňuje i mě. Jsem terčem posměchu, pohrdání, jak mám v takové situaci udělat to, co chci? Ano, i já prožívám inkogruenci, o které jste v podcastu mluvil – kdy něco chci, a přesto to nedělám. A jen se bojím, že to, proč to nedělám, neplyne z mé výmluvy, ale z faktu. Z toho, že můj sen ve skutečnosti prostě není dosažitelný. Pomůžete mi?“
Proč bagatelizujeme sny, za kterými nejdeme
Začnu od konce – ve Vaší proměně k negativnímu přístupu k vlastním snům.
Carl Rogers, psychoterapeut, který formuloval inkogruenci, prokázal, že rozpor v nás mezi tím, co ve svém nitru chceme, a tím, co naopak ve skutečnosti děláme nebo spíše neděláme, v nás přirozeně vytváří vnitřní nesoulad. Přestáváme být v pohodě tím, v co věříme, následně sami zpochybňujeme naše hodnoty a priority, kterých nedosahujeme, máme sklon je bagatelizovat, zkreslovat, popírat. My dobře víme, že to, co chceme, neděláme, trápí nás to, a právě proto si musíme odůvodnit, že to, co chceme, vlastně není důležité. Snižuje to naše utrpení.
Ale tím sami sobě lžeme. A navíc i to může být důvod, proč jsme navenek pro smích.
A tím přejdu k druhému problému – že jsme terčem posměchu.
Proč nám tolik lidí nepřeje úspěch
Pokud naše okolí ví, jaký je náš sen, umí si představit, jaký boj se sebou zažíváme. Takový boj totiž zažívá každý, kdo má vystoupit z davu lidí, těch, kteří se bojí jít za svými sny. Bojí se neúspěchu, bojí se výsměchu, bojí se odrazování, ale taky se paradoxně bojí úspěchu – závisti, která s úspěchem přichází, nenávisti, která potkává ne neúspěšné, ale úspěšné. Ti lidé, kteří se Vám posmívají kvůli Vaší cestě, to dělají často právě proto, že si nepřejí, abyste za těmi sny šli. Když se jim nepodaří v tomto úsilí uspět, to znamená když za těmi sny přesto půjdete, existuje obrovské...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům