Můj oblíbený autor, irský esejista a nositel Nobelovy ceny za literaturu George Bernard Shaw, už před sto lety napsal: “Kdo není schopen změnit své myšlení, není schopen změnit nic.”
Už jako kluka mě to přimělo položit si zvláštní otázku: Zamyslel ses někdy nad – myšlením?
Napadlo Vás někdy, že všechno důležité začíná v naší hlavě?
To, jak myslíme, přímo ovlivňuje to, co děláme; to, co děláme, přímo ovlivňuje to, čeho dosahujeme; takže to, jak myslíme, přímo určuje to, jací jsme. Ostražité myšlenky dělají ostražitého člověka. Ostýchavé myšlenky dělají ostýchavého člověka. Sebevědomé myšlenky dělají sebevědomého člověka. A bojácné myšlenky dělají bojácného člověka.
Jak ovlivnit své myšlení, jsem na více než 100 stranách popsal v novém vydání magazínu FC Jak funguje představivost. Abychom však došli ke správným myšlenkám a krokům, musíme si umět položit správné otázky. Máte na ně čas v nadcházejících dnech? Pokud ano, věřím, že Vám na křižovatkách pomohou.
Důležitost správných otázek
Už jako děti jsme poznali, že lidé v naší blízkosti nám rádi radí. A mohou to myslet dobře. Radit nám to, co považují za opravdu nejlepší. Jenže my nejsme oni. A co je správné pro ně, ještě nemusí být správné pro nás.
Vystuduj tuto školu (ta by se nám líbila). S tímto člověkem založ rodinu (s tím si rozumíme). Pracuj v tomto oboru (to nás hřeje na srdci). Jdi touto cestou (ta byla vždy naším snem).
Jsou milí. Ale my máme odlišný cit i rozum. Tudíž máme pravděpodobně také rozdílnou cestu.
Tak jak se vyznat ve své navigaci? Jak se zapíná naše “osobní GPS”?
V magazínu FC Jak funguje představivost ukazuji, jak zapojit svou intuici, jak aktivovat své “třetí oko”. Pro ty, kteří si 100stránkový magazín nestihli pořídit, to vezmu na tomto malém prostoru z jiné strany. Pokuste se o vnitřní dialog za pomoci následujících otázek:
1. “Co chci ze všeho nejvíc ve svém životě?”
Uvědomme si svůj cíl. Jedině pak můžeme ovlivnit svůj směr. Kdo neví, kam jde, nemůže tam dojít. Ne proto, že by nebyl schopen cíle dosáhnout. Každý je schopen. Řada lidí se ovšem každé ráno budí s pocitem, že vlastně neví, kam jde. Možná vědí, co chtějí, ale jdou opačně. A pak se diví, že nejsou šťastní.
Co opravdu nejvíce chceme? To je základní otázka, jež nám ukáže cílový bod. Abychom ale k němu mohli najít spojnici, potřebujeme si také uvědomit bod, z něhož vycházíme.
Ten nám o sobě řekne více:
2. “Co tomu dokážu obětovat?”
Život nám nedává to, co chceme, ale co si zasloužíme. Život je jako supermarket, v němž si můžeme ukázat na cokoli a vložit to do košíku. Ale u pokladny to musíme zaplatit.
Hodnota je to, co chceme a dostáváme tehdy, pokud to zaplatíme. Cena (oběť) je to, co platíme. Na žádný vrchol nejde vyjít po vrstevnici. Každý výstup vyžaduje oběť. Nelze dosáhnout jakéhokoli úspěchu nebo životního posunu bez oběti.
Třetí nejbohatší Čech Daniel Křetínský říká: “Přes týden pracuji tak, že nemám vůbec žádný volný čas a spím nejvýš pět a půl hodiny. Každý o to nemusí stát. Někdo chce mít klidnější život a i přes týden více času na své děti. Neznamená to, že je horší on, nebo já. Já žiju podle sebe. Špatně bych žil, kdybych se rozešel s tím, co mě nabíjí, co chci a za co platím.”
Posuďme tedy to, co chceme, ve vazbě k tomu, co jsme ochotni obětovat. Stojí nám to za to? Je to pro nás opravdu tak důležité?
3. “Kde mohu být za pět let?”
Náš cíl může být tak naivní, bláhový a vzdálený, že se může zdát nedosažitelný a hned v něj můžeme přestat věřit. Proto si musíme naučit dávat cíle postupné, dohledné, reálné.
Stanovený mezistupeň musí odpovídat našim současným možnostem. Pozor: Ty nejsou jen tím, o čem víme, že to dokážeme, ale i potenciálem, který jsme ještě nenaplnili, protože jsme to nevyužili. Například: Neumíme-li doposud žádný cizí jazyk, neznamená to, že za pět let nemůžeme umět italsky nebo španělsky a dosáhnout na konkrétní uplatnění v jiné zemi. Co neumíme nyní, neznamená, že to nemůžeme umět za pět let. Schopnost učit se máme všichni. V každém věku. Všechno ostatní jsou jen výmluvy.
Zamyslíme-li se nad tím, kde můžeme být třeba za pět let, přejdeme z fáze snění k první metě.
4. “Co potřebuji pro svůj první posun?”
Jak podotýkám v magazínu FC Jak funguje představivost, cesta k cíli je jako kniha. Zdolat ji znamená projít všechny postupné kroky – postupně obrátit všechny stránky. Bez toho nemusíme pochopit pointu na posledním řádku.
Stejně tak nedojdeme na konec knihy, budeme-li pořád dokola číst první stránku. Čeho potřebujeme začít dělat víc, a čeho méně?
První krok je vždycky krokem nejtěžším, protože je i krokem nejdelším – od ničeho k něčemu. Je to krok přes strach z neznámého, přes stres, přes pochybnosti, přes nevíru. Negativně naladěný člověk si už v tom kroku najde důvod, proč ho neuskutečnit. Věřte, že strach z chyby dokázal zabít mnohem víc lidských snů než samotná chyba.
Chybami se totiž všichni učíme. Chyba je cesta vpřed. Kdo se však bojí udělat chybu, bojí se vlastního posunu a života samotného. Život je totiž změna. Změna v nás.
5. “Co...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům