Problém. Navykli jsme si to slovo vnímat negativně.
Když stejné slovo řekne vědec, použije zápal, zaujetí, vzrušení. Problém ho fascinuje.
Problém je jako překážka, která někoho zastaví a odradí, a jiného přiměje běžet ještě s větší energií a odhodlaností – protože někdo chce překážky překonat, někdo se jim vyhnout.
Život však není ráj. Život je posilovna. Je postaven na překážkách a závažích, které se učíme zvládat. Nikdo se nás neptá a šoupne je před nás. My se na osud zlobíme, ale tím jen dáváme najevo, že jsme nepochopili život. Tím překonáváním překážek a zvedáním činek totiž sílíme.
Proto jsme tady. Ať už jako jedinci, nebo páry – které se již potkaly nebo teprve mají potkat. Protože jeden druhého v té posilovně umíme (anebo neumíme) podpořit.
Ačkoli by se někdo nad dnešním dotazem pošklebovat a smést ho se stolu jedním slovem, já věřím tomu, že toto téma je naopak důležité zevrubně vysvětlit: „Petře, četla jsem Vaši knihu 250 zákonů lásky, kde popisujete, co všechno potřebuje partnerský, přátelský i rodinný vztah, aby mohl být dlouhodobý. Myslíte, že existuje pár, který to číst nepotřebuje, protože jeho vztah je bez jakýchkoli problémů? A je možné takového vztahu dosáhnout?“
Důležitost PROČ
Odpověď by mohla být jednoslovná: Ne. Není.
Ale cítím potřebu vysvětlit proč.
Vztah bez jakýchkoli problémů by byl proti samotné podstatě vztahu i člověčenství.
Víte, člověk není dokonalý. Tak byl a stále je koncipován. A musíme se ptát proč. Proč někomu tolik záleží na tom, aby takřka dokonalý živý mechanismus svěřil naprosto nedokonalé mysli.
Musíme růst
Když se člověk narodí, neumí prakticky vůbec nic, jen dělat chyby. My to vnímáme negativně, ale ve skutečnosti právě chybami se člověk učí, začíná pomalu něco umět, v tom se zlepšovat neboli zdokonalovat, ale dokonalosti nikdy nedosáhne. Z toho plyne, že dokonalé není a nikdy ani nebude to, co je s člověkem jakkoli spojeno. Ani mezilidské vztahy. Člověk je předurčen k tomu, aby ho celoživotně potkávaly překážky, problémy, výzvy. To všechno jsou činky, kterým má namáháním, trénováním, zlepšováním rozumu přijít na kloub – zjistit, jak ty činky “zvedat”, a tím “zvedáním” člověk posiluje. Jinak řečeno: Ty činky jsou podstatou růstu člověka.
Musíme o sobě pochybovat a prohrávat
Podle biblické dějepravy měl Bůh vyslovit: “Nikdy na vás nenaložím víc, než unesete.” (1 K 10,13). Tento výrok ale musíme správně pochopit. Samozřejmě jsou a budou i takové činky, které nás skolí, momentálně je nedokážeme zvednout, přestaneme v sebe věřit. Začneme o své síle pochybovat, možná i o Bohu.
Právě tehdy bychom měli pochopit, že na světě nejsme sami, že jen...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům