Každé odpojování od partnera vyžaduje čas. Je to proces, nejde to hned. A ten proces je složen ze tří částí: pásma bolesti, pásma naštvanosti a pásma lhostejnosti.
Pásmo bolesti je vždy nejtěžší, protože se při něm vypaluje memento. Nesmíme zapomenout, co jsme s druhým prožili, ani to dobré, ani to zlé – a to hlavně proto, abychom si pamatovali, že to dobré jsme schopni prožívat a to zlé překonávat, respektive abychom věděli, co chceme ještě někdy zažít, a naopak co už nikdy zažít nechceme, co nesmíme a nemáme opakovat.
Každý vztah je zkušenost. Pomáhá nám zpřesnit mířidla do budoucnosti. Pochopit, koho vedle sebe chtít, a koho už nikdy ne. Ale to vypalování bolí. Někdy strašně moc. Máme pocit, že nám druhý chybí, a to přesto, že racionálně víme, že vztah neměl budoucnost, respektive už náš ex-partner už má odlišnou přítomnost.
Ať v diskrétní zóně (pro členy FC Premium), kde mi své těžkosti svěřujete písemně, nebo při osobních setkáních (nejbližší je na mé narozeniny 30. srpna v Brně), kde se mnou hovoříte z očí do očí, mi vyprávíte o své bolesti. Nejvíce Vás zajímá, jak ji zmírnit, zkrátit, už zastavit. Věnoval jsem tomu celé jedno vydání magazínu Jak postavit most přes minulost i část své knihy Čtyři prány štěstí. Dnes mi přišel tento dotaz: „Petře, nemohu se vyrovnat s rozchodem, a jsou to už měsíce. Vlastně je to pořád horší. Můj bývalý přítel má už nový vztah. Je šťastný, plánují rodinu, zařizují bydlení, co chvíli mají společné fotky na sociálních sítích. Jen pohled na jejich štěstí mě vyčerpává stále víc. Kdy mě to přejde? Proč to tak dlouho bolí?“
Kam směřuje Tvá energie?
Naše energie jde vždy tím směrem, kterým jdou naše myšlenky.
Pokud naše myšlenky směřují k bolesti, cítíme bolest. Pokud naše myšlenky směřují k něčemu, co nám vadí, co nás trápí, co nás činí nešťastnými, tak potom jsme nešťastní.
Někdo mluví o zákonu přitažlivosti. Na co myslíme, to přitahujeme. Ve skutečnosti ovšem naše myšlenky nejsou magnet, který přitahuje negativní energii. Ty myšlenky tím, že jsou negativní, jsou samy negativní energií. To neštěstí v nás nevytváří ex-partner, který je šťastný, ale my. A to tím, že se soustředíme na to, co nás bolí a co přitom nemůžeme ovlivnit.
Čtyřmi slovy řečeno: soustředíme se na minulost.
A u toho posledního slova bychom se měli zastavit: minulost. On, ex-partner, je naše minulost. Co se mezi námi stalo, je minulost. To dobré i to špatné, co se mezi námi stalo. Mělo by to být pryč. Ale není. My to obnovujeme. Ve své hlavě. Minulost proto neskončila. Je naší přítomností. Respektive my žijeme v minulosti. A tím se dostáváme k podstatě.
Jdeš vstříc životu, nebo ne-životu?
Jak zdůrazňuji ve své knize Čtyři prány štěstí, minulost je čas, který není k žití. Doslova je to čas k nežití. Víte, život je změna a minulost se nedá změnit. Minulost je tedy ne-změna, proto minulost je k nežití.
Minulost nejde vrátit, opravit ani vymazat. A je to tak správně. Ona k ničemu takovému není určena. Minulost nepotřebujeme vrátit, opravit ani vymazat. Jen se potřebujeme z minulosti ponaučit. Nepotřebujeme lepší minulost. My díky horší minulosti vytváříme lepší budoucnost.
Ale k tomu musíme žít v přítomnosti, ne v minulosti.
Ve Vaší minulosti, drahá tazatelko, je bolest, rozchod, trápení. A Vy tomu věnujete devadesát procent svých myšlenek. Jak to vím takhle na dálku? Protože devadesát procent Vašeho mailu je o NĚM. Vy se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům