Občas si lidé myslí, že rozchodem všechno špatné skončí.
Bohužel, někdy rozchodem začne ještě něco horšího.
Msta. Nepřejícnost. Ubližování.
Není vůbec důležité, že o to nestojíme, že se snažíme přerušit kontakt. Kdo nám ublížit chce, ten si způsob vždycky najde. Vhodným prostředkem a rukojmím jsou v té chvíli děti.
Jak se bránit? Jak to pochopit?
Když v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně) nebo při osobních setkáních (kde se mě ptáte z očí do očí) zodpovídám Vaše otázky, spojené s různými těžkostmi, bolestmi, problémy, jeden případ se opakuje poměrně často. Vykresluje ho například tento konkrétní dotaz: „Petře, před časem jsme se s manželem rozvedli. A to na jeho žádost. Našla jsem si nového partnera, jsem spokojená, až na to, že bývalý manžel proti mně poštvává naše dítě. Ačkoli to byl on, kdo mě podvedl a odešel ode mě, ubližuje mi dál. Proč to dělá, když přece má to, co chtěl? A proč do toho tahá našeho syna?“
Bouřkové mraky a hromosvody
Dovolíte-li, rozdělím to do dvou rovin. V první rovině zobecním vůbec to, proč vůbec blízcí lidé mají potřebu vybíjet se právě na nás. Jde o problém bouřkového mraku.
V psychologii se tak říká situaci, kdy je nějaký člověk z určitého důvodu plný až k prasknutí negativních emocí a potřebuje je ze sebe dostat. Přirovnání k bouřkovým mrakům se používá proto, že skutečné blesky z bouřkového mraku udeří vždy do nejbližšího hromosvodu. Čili ten hromosvod, který je nejblíž, má “tu smůlu”, že přijme a uzemní ten negativní náboj, který byl v tom mraku.
U lidí to platí stejně, a to napříč vztahy. Může se to dít v práci, v rodině, mezi přáteli. Nemusíte být ani rozvedeni, a přesto Váš partner, naštvaný například z práce, uhodí prvně do Vás, jste-li doma po jeho příchodu. Stejně jako kolega, naštvaný například z porady se šéfem, uhodí prvně do Vás, jestliže s ním sedíte v kanceláři. Vy to odnesete, ale ne proto, že byste za to mohli, ale že jste nejblíž. Je to svým způsobem daň za to, že jste člověku, kterému je právě zle, nablízku.
Každý takový člověk může mít víc hromosvodů. V práci, doma, mezi přáteli. Ale taky je možné, že jste jeho jediný svod negativní energie. A tím se dostávám k druhé rovině dotazu – proč tak jedná právě ex-partner. Po rozvodu totiž úlohu hromosvodu můžete nadále plnit Vy. Povím kdy. Ale nejprve vysvětlím proč.
Uvnitř člověka, který ví, že udělal chybu, ale nechce ji přiznat
Vžijte se do člověka, který udělal nějakou závažnou chybu, uvědomuje si ji, ale nedokáže ji ještě veřejně přiznat. Tedy uvnitř o ní ví, ale navenek nechce působit jako chybující.
Pokud si každý druhý víkend – nebo jindy, záleží na tom, jak máte uspořádanou péči o děti – přebíráte dítě, které Vám jen svým obličejem či příběhem připomíná, co jste provedli, pak toto dítě funguje jako spouštěč. Vyvolává ve Vás negativní emoce – uvědomění chyby, kterou si ale nechcete přiznat. Uvnitř Vás vina tlačí a Vy se jí potřebujete zbavit.
Ta vina se může projevovat například vnitřními otázkami: Co jsem to udělal? Proč jsem přišel o dítě? Proč vůbec to dítě přišlo na svět, když jsem tu rodinu nechtěl udržet? A podobně.
Jinak řečeno: S každým převzetím dítěte se ten člověk konfrontuje sám se sebou. A je možné, že má potřebu – ne kvůli tomu dítěti, ale jenom kvůli sobě – upouštět své negativní emoce tím, že začne říkat: Ale za to, Pepíčku, že nejsme spolu, může maminka. Ona je špatná. Já bych od Tebe nikdy neodešel. To ona způsobila, že jsem musel odejít. A podobně.
Proč negativní činy nemohou vytvořit pozitivní výsledky
Nikdy nevidíme druhým do hlavy. Nevíme, co je trápí. Ale fakt, že je něco trápí, poznáme i podle jejich jednání...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům