Můžeš milovat člověka, a přece vztah zničit.
Neúmyslně, avšak vědomě.
Svou nedůvěrou.
Když člověku, kterého miluješ, váháš důvěřovat, začíná se v Tvé představivosti měnit. Podezřelý totiž může být vinen. Vinen znamená ubližující. Ubližující znamená nemilující. A nemilující znamená někdo, koho si nezasloužím, respektive kdo si nezaslouží mě.
Tak tenká linie je mezi šťastným vztahem, kde je důvěra, a nešťastným vztahem, kde začnou bujet domněnky, katastrofické scénáře, osobní pravdy.
Když se mnou ať v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně), nebo při osobních setkáních (kde se mě můžete ptát z očí do očí) řešíte své třinácté komnaty, týkající se černých představ a například žárlivosti, víte, že Vám rád vyprávím jeden starý příběh:
Je o muži, kterému se na zahradě ztratila sekera.
Ten rozhněvaný muž za plotem uviděl sousedova chlapce. Hned mu to bylo jasné. Ten chlapec se totiž díval a usmíval přesně tak, jako se dívají a usmívají zloději seker.
Muže popadl vztek. Honem vběhl do své kůlny, přeházel všechen nepořádek a haraburdí, které tam za roky měl, a snažil se rychle najít něco, čím by nestoudného chlapce bolestivě ztrestal.
Vtom – zkameněl – spatřil svou sekeru.
Cudně se vyšoural z kůlny a znovu pohlédl přes plot. Hned mu to bylo jasné. Ten chlapec si hrál přesně tak, jak si rozhodně nehrají zloději seker…
Co dokáže představivost
Tématem posilující nebo oslabující lidské představivosti a vizualizace vůbec jsem se zabýval v celém tomto vydání magazínu FC Jak funguje představivost, které lze zakoupit ZDE.
Věnuji se vůbec fenoménu žárlivosti v člověku, zrodu chorobné představivosti, která zabíjí jak nás, tak druhé, tak náš vzájemný vztah.
Jste Vy sami obětí žárlivosti, ať už v pozici toho, na koho je neopodstatněně žárleno, nebo naopak v pozici toho, kdo nekontrolovatelně žárlí, a to i v různých vztazích? Už jste poznali, že co člověk není schopen ovládat, to naopak ovládá člověka?
Chcete do rozpálených emocí vložit trochu uklidňujícího rozumu, ale nevíte, jak správně zapojit pozitivní postoj, aby negace ztratily takovou moc?
Pojďme k důležitým uvědoměním:
Za prvé: Nikdy nezáleží tolik na tom, na co se díváš, jako na tom, co vidíš
Při poslední skupině osobních setkání v pražské Lucerně jsem příběh o muži se sekerou vyprávěl hned třem obětem jejich vlastní představivosti. Šlo o tyto případy:
- Když četla příchozí zprávy ve svém mobilním telefonu, měla přesně pohled nevěrné ženy. On jí musel vytrhnout přístroj z ruky, utéct s ním, přesvědčit se. Žádnou intimní zprávu nenašel, což pro něj byl důkaz nevěry. Byl si jist, že ji stačila smazat.
- Kdykoli se na ulici ohlédl za jinou ženou, ba s ní dokonce zalaškoval, píchlo ji to u srdce – měl přesně chování muže, jenž ji v minulosti podvedl. Považovala ho za stejného mizeru. Udělala mu scénu. Prohledávala mu počítač, poštu, fotky. V každé ženě, kterou společně míjeli, viděla TU milenku.
- Když se spolu milovali, pokaždé jí vyčinil. Jednou, že se jí to dost nelíbí, protože určitě myslí na svého milence. Podruhé, že se jí to líbí až moc, protože určitě myslí na svého milence.
Ve dvou případech za mnou přišly páry jako celek. Ne jen nešťastný jedinec. Chtěly pomoci.
Potřebovaly pochopit, že žárlivost, jakkoli je iracionální (emočně založená), je pravdivá, neboť vypovídá o tom, co žárlící člověk SKUTEČNĚ má nejen v hlavě, ale i zažité ve svém životě (více v magazínu Jak funguje představivost). Žárlivost je často otiskem minulosti, který se s přítomností propojuje takzvanou asociační zkratkou. Provede-li náš partner něco, čím nám připomene čin, který SKUTEČNĚ v minulosti vedl k nevěře či zradě, jde o pravdivou bolest i pravdivou událost.
Psychologie tomu říká syndrom nedoléčeného kotníku. Ačkoli se zranění stalo v minulosti, bolí nás pokaždé, když se neobratně pohneme. Jako by se podvrtnutí událo právě teď. Jako by šlo o stejný případ. Jako by všichni muži/ženy na světě byli v tu chvíli stejní. To je asociační zkratka.
Proto je důležité pochopit, že hlavní není to, na co se díváme, ale co vidíme. Vidíme-li člověka, který se k nám chová (podezřele) mile, může být ihned v našich očích vinen. Vidíme-li člověka, který se k nám chová (podezřele) NEmile, může být také ihned v našich očích vinen. V panické žárlivosti tak nezáleží na tom, jak se druzí chovají, vždycky může být jejich chování vyloženo tak, že jsou podezřelí, obvinění, obžalovaní i odsouzení najednou. Aniž dostanou šanci se hájit. Proč by se měli hájit, jestliže jsme si svými domněnkami usmysleli, že nejsou důvěryhodní?
Důvěryhodní lidé se nemohou obhájit. Nedostanou k tomu žádný prostor.
Za druhé: Můžeš milovat, a přece zabít vztah
Důvěra je základní esencí vztahu. Důležitější než samotná láska. Kde není důvěra, neexistuje vztah žádného typu. Ani obchodní vztah. Důvěřovat znamená dávat druhému příležitost, aby nás zradil, a současně doufat, že to neudělá. Důvěra je racionální, nikoli emoční krok. Říká, že důvěřující člověk chápe, že bude-li zrazen, není to jeho vina, jeho rozhodnutí, natož aby to byla vina...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům