Je to nejsenzačnější místo na světě. Lidský mozek. Dokáže si představit cokoli.
Dokáže si v hlavě vytvořit i to, co není skutečné, a věřit tomu.
Žijeme pak v jiné realitě, své vlastní, a než pochopíme, že sami sobě lžeme, můžeme tak promarnit mnoho času, i významný kus života.
V magazínu Jak funguje představivost jsem ukazoval, jak lidská mysl ovlivňuje i vztahy, a to pozitivně, či negativně. Snad všichni víme, co zmůže chronická žárlivost – úporná představa, že je nám partner nevěrný, ačkoli není. Ta představa může zničit vztah i žárlící osobu samotnou – zničit veškeré její vztahy, protože prostě PŘESTANE věřit. A naopak, pozitivní vizualizace může lidi zachránit. V magazínu jsem psal, jak rozlišit falešnou žárlivost od pravdivé intuice, potažmo vůbec jak s vlastní intuicí (takzvaným třetím okem) pracovat a tuto dovednost rozvíjet.
Dnes mi do Řešidla přišel dotaz, který se může týkat většího počtu z vás. Souvisí s intuicí, ale i s představivostí, a zní takto: „Petře, opustil mě muž, se kterým jsem věřila, že budu napořád. Bylo to jako ve Vašem nedávném článku Proč nedopisovat čárku tam, kde život udělal tečku. Odešel proto, že jsem mu lezla do jeho mobilního telefonu. Nikdy bych to neudělala, ale cítila jsem, že mi lže, že si píše s jinými. On tvrdil, že to nedělá. Chtěla jsem mít jen jistotu, že mi nelže, a ničilo mě, když jsem viděla důkazy jeho nevěry. Jak je možné, že po tolika jeho lžích ho chci zpátky? Proč ho mám pořád v hlavě? Jak mám začít znovu a být šťastná, netrápit se?“
Život ve lži
Pokud jste ještě nečetla můj článek Jak přestat čekat na Godota, napravte to. Dá Vám základy pro to, abyste pozměnila úhel svého myšlení.
Vyjdu-li z Vašich pocitů a zjištění, pak Váš hlavní problém je, že ten, koho chcete zpátky, ve skutečnosti neexistuje. Vy přece chcete člověka, který Vám nelže. On Vám lhal. Ne jednou. Sama jste se přesvědčila. Dokonce jste to i předem sama cítila. A tady se dotýkáme podstaty. Vy jste nevěřila jemu, ale ani sobě – své intuici. A já se bojím, že pořád nevěříte hlavně sobě.
Koho vlastně chceme?
Abychom uvěřili v lepší budoucnost, potřebujeme v životě uvěřit hlavně sobě. Potřebujeme si uvědomit, na co máme, co si zasloužíme, pro co jsme ochotni si dojít. To vše souvisí s naším sebevědomím. Zdravé sebevědomí vyžaduje hlavně to, abychom přestali žít ve lži, abychom si něco falešně namlouvali. Je to jako s mapou. Nestačí znát bod, do kterého chceme dojít, nýbrž hlavně ten, ze kterého vycházíme. Jinak správnou cestu nenajdeme a cíle nikdy nedosáhneme.
Vám se podařilo přestat žít ve lži z jedné poloviny – už vedle sebe nemáte člověka, který Vám dával život ve lži. Fajn. Ale druhou polovinu lži v hlavě pořád máte. Chcete toho člověka zpět. Ale proč? A teď buďte k sobě upřímná: Co vlastně chcete? Chcete mít vztah s člověkem, který Vám nelže, nebo vztah s člověkem, který Vám lže? A pokud to první, kdo tento Váš parametr splní spíše: Ten muž, se kterým jste již byla, nebo muž, s jakým jste doposud ještě nebyla a možná jste ho doposud ještě vůbec nepotkala? Já si dovolím tvrdit, že spíše to druhé.
Rozdíl mezi skutečným člověkem a pouhou představou o něm
Když se mi lidé svěřují se svými problémy v diskrétní zóně (pro písemné dotazy) či při osobních setkáních (pro povídání z očí do očí), zjišťuji, že velká spousta z nich dělá bohužel tu chybu, že miluje ne člověka, se kterým je, ale pouhou představu o něm. Oni si prostě vytvořili iluzi o tom, jaký člověk je. Ta iluze ale vypovídá o nich samotných, o jejich přání, ale může se zcela rozcházet s podstatou toho člověka.
Aby ti lidé mohli mít po svém boku toho partnera, kterého si vysnili, musejí v první řadě umět odlišit skutečnost a fikci. Skutečnost je to, co opravdu zažíváme; to, jaký partner skutečně je. Fikce je naopak to, co si myslíme, že zažíváme, nebo to, jaký by partner mohl být, respektive to, jaký je v naší představě, ale ne ve skutečnosti.
Dám bizarní příklady, abychom pochopili ten rozpor:
- Představme si, že usneme a zdá se nám, že náš...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům