Stáli jste někdy na rozcestí lásky?
To je bod, kde víte, že Vám někdo hodně ublížil, ale Vy ho milujete.
Protože ho milujete, neumíte si představit život bez něj. A tak zůstáváte.
Je-li tím milovaným člověkem ale někdo, kdo postřehl, že s ním zůstáváte bez ohledu na to, jak moc Vám ubližuje, může zopakovat nebo zvýšit své ubližující jednání. Zjistí totiž, že s Vámi může mávat jako mávátkem, ale Vy neodejdete. Protože ho milujete.
O rozcestí lásky hovoří psychologie proto, že pro lásku vůči druhému můžeme zničit lásku vůči sobě. Můžeme prostě “ve jménu lásky” dělat opak toho, co nám dělá dobře. Můžeme sami sebe zničit, a říkat tomu láska. Být s někým, kdo nám už systematicky lže, zahýbá, kdo nás okrádá, tluče, a říkat tomu láska. Ale láska nemá s ubližováním nic společného.
Proto když mi v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně) a při osobních setkáních (kde se mě ptáte z očí do očí) svěřujete své vztahové příběhy, pomáhám Vám rozlišovat mezi láskou a představou lásky. Stejně jako Vám pomáhám rozvíjet v sobě sebelásku, lásku v první řadě vůči sobě samému. Protože bez lásky vůči sobě nemůžeme být šťastní – to, co nás dělá šťastnými, vždy obětujeme ve prospěch druhých, hlavně aby oni byli šťastní…
Proto dnes v Řešidle, seriálu svých každodenních podcastů o vztazích, vybírám tento Váš dotaz: „Petře, ve Vašem nedělním živém vysílání jste mluvil o tom, že ve svých dvaceti letech jste stál na železničním mostě a chtěl skočit dolů kvůli dívce, která Vás podvedla. Řekl jste, že od té doby vyžadujete ve vztahu jedinou podmínku – že Vám dívka nesmí být nevěrná. Pokud je, odcházíte. Když jste to vyprávěl, působil jste na mě jako bez citu, přece člověk, který někoho miluje, mu nemůže tak snadno říct: ,Podívej, podvedlas mě, tak od Tebe odcházím.’ Můžete mi to vysvětlit?“
Odchod neznamená, že mě to nebolí. Odchod neznamená, že nemiluji. Odchod znamená, že takhle už nemohu dál.
To, že od někoho odcházím, neznamená, že ho nemiluji. Mohu ho milovat absolutně, a stejně s ním nezůstat. A to právě tehdy, když něco cítím ještě víc než tu lásku. Když ještě víc cítím bolest.
Strašlivou bolest, způsobenou partnerovým jednáním, která je až nesnesitelná. A když něco nejde snést, tak v tom člověk prostě nemůže pokračovat.
Jestliže lidé cítí nesnesitelnou bolest, chtějí ji nějak ukončit. Někdo, jako já ve dvaceti letech, si stoupne na železniční most a přemýšlí, jestli skočit.
Dnes, pětadvacet let poté, se třesu, ještě když si na to vzpomenu. V noci mě budí můra: Co kdybych to své tehdejší utrpení vyhodnotil tak, že bych udělal ten krok a skočil?
Zajímám se o to, jak to asi funguje po smrti. Slyšel jsem, jedna z teorií, že člověk, který si sám zkrátí život, musí poté ten nesnesitelný pocit, ten, o kterém si mylně myslel, že ho tou sebevraždou ukončí, naopak posmrtně prociťovat pořád, i celé roky až do termínu původně (osudem) nastavené smrti. Já jsem sice takovým trestem procházet nemusel, i tak mě po celých těch pětadvacet let děsí nejen představa, CO bych udělal, ale mnohem více PRO KOHO bych to vlastně udělal. Já si totiž dnes – a to je skutečná tragédie – už ani nepamatuji to, jak ta dívka vypadala. A kvůli ní bych tady už pětadvacet let nebyl…
Co znamená bezpodmínečná láska
Protože jsem tehdy na tom mostě stál, dokážu porozumět lidem, kteří za mnou s těmito nebo podobnými absolutními úzkostmi přijdou. Jejich okolí o nich mluví jako o bláznech, a svým způsobem mají pravdu. To, o čem jsem uvažoval, by byl samozřejmě iracionální, tedy nerozumný krok, ale právě takové...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům