Proč silní lidé mají problém najít si dlouhodobého partnera

Máš za sebou těžkou minulost, to znamená podařilo se Ti zvládnout něco bolestného?

Máš za sebou komplikovaný rozchod, takže se Ti povedlo ustát, překonat, uzavřít něco náročného?

Máš za sebou jakýkoli úspěch, tedy máš zjevně schopnost postavit se riziku neúspěchu, strachu ze selhání, pochybnosti, že to nedokážeš?

Pokud odpovídáš ano, znamená to, že jsi silný člověk.

A silní lidé to v životě nemají lehké. Kdyby to měli lehké, nesílili by. Oni dokážou, i když třeba s vypětím všech sil a s vypuštěním mnoha slz, zvládat těžké okamžiky, také proto jsou obrovsky přitažliví pro přátelský, pracovní i partnerský vztah. Neznamená to ovšem, že alespoň v nich to mají lehké. Ba dokonce pro ně není vůbec lehké si protějšky udržet.

Jak píšu v knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, konkrétně v kapitole o tarpanovi, nepolapitelném koni, ustát silného partnera není snadné. Hlavně pro ego. Je to nesnadné, ale tím víc takový protějšek po boku silného partnera dokáže sílit. Nesvede to ale každý. Tak je, paradoxně, složité pro silného člověka najít dlouhodobého partnera.

Ne proto, že by silný člověk nebyl do vztahu dost dobrý. On může být pro většinu lidí až moc dobrý. Ostatně, vypovídá o tom i Váš dnešní dotaz do Řešidla, seriálu každodenních podcastů: „Petře, jsem soběstačná, s vlastním domem, autem, vysokou pracovní pozicí. Vypracovala jsem se přes těžkou minulost, konkrétně přes výchovu despotickým otcem. Tisíckrát jsem od něj i dalších slyšela to, o čem často píšete a mluvíte: že nic nedokážu, že nejsem dost dobrá, že mě nikdo nebude chtít. Ta první dvě tvrzení jsem rozmetala na prach, to třetí trvá. Opravdu mám problém najít si dlouhodobého partnera. Proč, když mi nevadí muž, který nemá vysoký příjem a ráda se o něj postarám, a tím méně muž, který má vysoký příjem a ráda se jím budu inspirovat, podporovat ho. Proč to muži cítí jinak?“

Nikdo nechce těžký život, ale každý chce být silný

Předně, tohle není problém jenom mužů. Narážíte na obecný střet slabých a silných lidí.

Nejprve musím vysvětlit pojmy, aby se někdo zbytečně neurazil:

Silným se nikdo nenarodil. Každý silný se jím musel stát tím, že přestal být slabý.

Z toho plyne, že každý silný člověk byl slabý. Ale přestal být. Jestliže někdo slabým, zkráceně slabochem, zůstává, znamená to, že se prostě nemění k lepšímu.

Bývá to většinou z lenosti nebo pohodlnosti. Takový člověk prostě nechce těžký život. A co je těžký život? Těžké je například přiznat svou chybu, vzít ji, unést ji, odhodit ji. Slabí lidé tak nikdy nehledají chybu u sebe, vždy jen u druhých. Ty za to můžeš, dokonce i za to, jaký mám já život, že jsem nešťastný, to je Tvoje chyba, Ty mě neděláš šťastným, Ty vyděláváš málo, nebo moc. Zkrátka, slabý člověk má a nadále chce mít lehký život. Což znamená, že on se „nikdy nedopouští chyby“, tudíž veškeré problémy ve vztahu „nejsou jeho“, tudíž on je „nemusí řešit“, a proto ani nezesiluje. Nemá jak. Všechny těžkosti, jež slaboch neumí nebo spíše nechce unést, jsou totiž jako činky. Zvedáte-li je, zesilujete. 

A právě tak zesílil a zesiluje i člověk, který zažil těžkou minulost, těžké dětství. Ustát ho, unést ho, dokonce nosit takové těžké stigma celým životem, to člověka absolutně posílí. Už slyším Vaše okamžité výhrady: Řada silných lidí totiž má legrační pocit, že jsou slabí. Povím Vám jednu zajímavost. Představte si borce v posilovně, kteří zvedají činky, pořád, dál a dál. I oni mají pocit, že čím déle posilují, tím méně mají síly, prostě že naopak oslabují. Přitom ve skutečnosti nabývají sílu. Ten, kdo ve fitku dokončí celou sérii posilování, je samozřejmě vyčerpaný, subjektivně si připadá jako zesláblý, ale objektivně je silnější, než byl předtím. Jenže on k tomu teprve musí dospět. Stačí, že si chvíli oddechne. Po chvíli to už cítí. Je motivovanější pokračovat, dát to ještě jednou, dát ještě větší závaží – a to proto, že mu došlo, co vlastně už zvládl, co překonal, co dokázal, a je zvědavý na to, co ještě může zvládnout, překonat, dokázat. To je způsobeno silou…

A tím se dostáváme k silným lidem.

Když jednomu imponuješ, druhého můžeš štvát

Každý silný, tedy v něčem úspěšný člověk, zná dvojí ostří.

Na jednu stranu silní lidé imponují tím, jací jsou, jak se posunuli, co dovedou. Na druhé straně ale vyvolávají závist, zášť, poškozování. Jinak řečeno: Z lidí dokážou dostat jak to nejlepší, tak to nejhorší.

Silní lidé primárně přitahují slabé lidi. Ale i tady musím být přesnější v pojmech. Přitahují ty, kteří v tuto chvíli ještě slabí jsou, ale za chvíli už být nemusejí. Silným partnerem se totiž nechávají inspirovat, motivovat, ale i podporovat. A pak dokážou víc než dosud, stanou se silnějšími, než byli, přestanou být slabí. Takoví lidé pochopí, jak...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům