Odhodlali jste se a ukončili vztah?
Možná právě teď poznáváte, že nejdůležitější nebylo rozhodnutí ani jeho vykonání. Když se Vám totiž člověk připomíná, z hlavy ho jen tak vymazat nejde. A minulost v tu chvíli zůstává neuzavřená, pořád je součástí přítomnosti.
Ale co dělat, když s ex-partnerem pracujeme, bydlíme, vídáme se na ulici, chodbě nebo u společných závazků (předávání dětí)? Jde vytlačit z mysli, proč nám to nevyšlo, zda jsme se neukvapili, a hlavně tu zvláštní bolest, kterou vnímáme, ať je bez nás nešťastný, nebo nesrovnatelně šťastnější (tím spíše s někým novým)?
Ve svých knihách 100 nejkrajších cest k Tobě (o zvládání samoty a vůbec porozchodové fáze), Cítit rozumem, myslet srdcem (o spřízněných duších a karmických otázkách jako: Co nás měl/má konkrétní vztah naučit?) a Čtyři prány štěstí (jak budovat od nuly vlastní štěstí) popisuji odpovědi i metody, jak si pomoci, ale přesto mě dnes zaujal tento dotaz:
„Petře, trápím se. Ukončila jsem vztah s přítelem, kterého ale dál vídám. Nemohu bez něj být. Píšu mu, scházíme se, vztah jsme neobnovili, přesto nevím, jak se odmilovat. Když jsme se rozešli, byl smutný, sliboval, že se změní. Teď, když se scházíme, už o změně nemluví, prý se měnit nebude, je sám se sebou spokojený, dokonce mi řekne do očí, že už mě nemiluje a nemiloval mě nikdy. Mě to bolí. Když jdu domů, pokaždé si říkám: Už mu nenapíšu. Ale nevydržím to. Pořád potřebuji ujištění, že jsem pro něj byla důležitá. Kdyby mi to řekl, tak snad všechno spokojeně uzavřu.“
O dohmátnutí na protější konec bazénu
Předně, není možné ukončit vztah s člověkem, se kterým se dál vídáme a kterého dál milujeme. Takový vztah, ať je fyzická realita jakákoli, v srdci prostě trvá a můžeme si říkat, co chceme. Z toho plyne jedno: Když chce plavec dohmátnout na druhou stranu bazénu, tak se musí pustit té první. Bez toho na druhou stranu nedoplave. Proto není možné na jednu stranu vyjadřovat lásku, a to tím, že si píšeme, scházíme se, doufáme, že se něco změní, a na druhou stranu se současně chtít odmilovat. To jsou dva opačné, protější břehy.
Každé odmilování probíhá na dvou úrovních – na úrovni racionální a emocionální, tedy na úrovni rozumu a srdce. U rozumu, potažmo racionálních smyslů (smyslových orgánů), to funguje na bázi rčení Sejde z očí, sejde z mysli: Pokud konkrétního člověka přestaneme vídat, respektive začneme ho z hlediska našeho vnímání stále více nahrazovat jinými lidmi, začne i náš rozum, a to prostřednictvím zraku, sluchu, čichu, hmatu i chuti, dostávat jiné impulzy, tak trochu vymývat mozek od minulosti. A poté je jen otázkou času, kdy si uvědomíme, že ti jiní lidé jsou v jistém ohledu lepší. Jinak řečeno: že než člověk, který nás nemiluje, který se kvůli nám měnit nebude, který je dokonce spokojený v režimu, který nám vůbec nevyhovuje, než takový člověk je mnohem lepší někdo opačný – který žije tak, jak nám vyhovuje, má podobné zájmy, hodnoty, tudíž k nám cítí sympatie, a my k němu, je mu s námi dobře, a nám s ním, těšíme se, až se příště uvidíme, stýská se nám, potřebujeme se – a v tu chvíli je to najednou tady! Už to není jenom racionální věc, rozumová, že daného člověka mažeme, nýbrž začíná to být i emocionální, srdeční výměna. Láska je potřeba. Takhle se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům