Každý všední den se v Řešidle, seriálu mých podcastů, jež můžete poslouchat na Spotify, v Google Podcasts nebo Apple Podcasts, věnuji jednomu Vašemu dotazu. Mnohé případy nejsou snadné. Ale proto jsem FirstClass před devíti lety zakládal. Aby nikdo nebyl ani na nejtěžší problémy sám a dokázal se na svou situaci podívat i z jiné než negativní strany – zkrátka, aby neztrácel naději, víru a touhu pokračovat vpřed, do lepší budoucnosti.
Poskytl jsem už 140 odpovědí na různé problémy. Odpovědi na ten dnešní se mnoho lidí raději vyhne. Nechtějí ho řešit. I rodiče takto zraněných dětí raději předstírají, že se nic takového neděje. Děje. A tím víc se o tom musí mluvit. Aby ti, kteří takovému ubližování nyní čelí, věděli, že existuje cesta ven, a ti, kteří toto ubližování provádějí, si uvědomili, že věčně se nad ním zavírat oči nebudou. Možná otevře oči i samotným ženám, kterým nedochází, co jejich noví partneři, otčímové, mohou jejich dětem vlastně způsobit.
Dotaz, který jsem dnes obdržel, zní: „Petře, problém, jako je můj, jste asi ještě neřešil. Jako malé mi zemřel táta. Od svých osmi let jsem byla sexuálně zneužívána partnerem své matky. Nevěřila mi to. Neměla jsem komu jinému se svěřit. Ani jsem nevěděla, co v takové situaci dělat. Otčím se mi smál a s jídlem rostla jeho chuť. Aniž jsem to věděla, zneužil i jednu naši malou příbuznou, která se poté potýkala s těžkou posttraumatickou poruchou, a nakonec se rozhodla podat trestní oznámení. Chce po mně, abych se k ní připojila. Váhám, matka mi hrozí, že mě prokleje. Proč se postavila proti svému dítěti? Proč mi pořád nevěří, tvrdí, že se určitě nic nestalo a u soudu bude mluvit proti mně?“
Jak porozumět matce
Předně, denně zodpovídám v průměru 300 problémů. To je přes 100 000 různých kauz ročně. Proto věřte, že jsem takových příběhů poznal více. Všechny měly jedno společné pozadí: matku, která se rozhodla chránit sobě blízkého člověka přesto, že ublížil jejímu dítěti. Nejprve si povězme, co tyto matky motivuje k tak iracionálnímu postoji.
Jestliže máte člověka, kterého milujete, ať je to partner, nebo dítě, máte k němu emoční pouto. V lidském myšlení to funguje tak, jako bychom v sobě měli parlament, který nám dává doporučení, jak se máme v každé chvíli rozhodnout. Řekněme, že v parlamentu je sto křesel a pouze dvě strany – strana Srdce a strana Rozumu. Čím víc křesel má jedna strana, tím méně křesel logicky zbývá na druhou. To znamená: čím víc je v nás emocí, tím méně je v nás rozumu. Čím silnější je naše emoční pouto k jinému člověku, tím méně rozumu, například objektivní soudnosti vůči tomu člověku, máme.
Matky, které silně milují nějakého člověka (převaha emocí), obecně obtížně věří špatným zprávám, jež se toho člověka týkají. Rozum jim funguje v tak omezeném módu, že je pro ně snazší vymyslet nějakou racionální zkratku, než úplně překódovat své srdce, přestat ho milovat.
Toto se děje, když se tyto matky dostanou do kognitivní disonance, rozporu mezi dvěma kognicemi (vnímáními). Je-li matka přesvědčena, že si její partner zaslouží lásku, že je vlastně bezchybný nebo má jen malé, nepodstatné chyby, a současně najednou čelí zprávě, která přímo popírá toto její přesvědčení, má na výběr: buď se lásky k tomu partnerovi zříct a emočně ho zatratit, a to je těžké, nebo požádat rozum o pomoc a najít nějaké snesitelné vysvětlení. Nejčastěji, že je to lež, že on je přece skvělý, že lidé si vymýšlejí, že to nemůže být pravda. A tohle je snadné. Stačí to jenom říct a je hotovo.
Jak píšu ve svém bestselleru Protože, zvlášť komplikované je to ovšem tehdy, když dojde ke střetu dvou emočních pout. Tedy když matce záleží na partnerovi i na dětech, a ty děti se střetnou s partnerem. Matka pak neřeší, kdo jí je racionálně bližší, to by byl rozumový pohled, a toho na vysokém stupni emocí není schopna. Pokud je v tom emočně až po uši, snaží se najít racionálně nejsnazší, nejpohodlnější řešení. Třeba že dcera lže. Ano, tím se to nejméně bolestně vysvětlí. Dcera prostě špatně pochopila, že na ni partner neopatrně sáhl, navíc byl možná opilý, on určitě nechtěl, vážená soudní stolice… A je to “vyřešené”.
A možná ta matka těm svým vnitřním lžím ani nevěří. Možná v sobě opravdu připustí, že má vedle sebe muže, který znásilnil její dceru. Ale její rozum, který vždy vymyslí nějaké emočně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům