Okolí o něm říká: „Je to moc hodný člověk.“
Někdo dodá nepatrné, a přesto klíčové slůvko. „Je to AŽ moc hodný člověk.“
Protože se nehádá. Než by vyjádřil nesouhlas nebo výtku, raději svůj odpor spolkne.
Když něco potřebujete, vždycky je k dispozici. Nezná slovo NE.
V každé chvíli je vstřícný, usměvavý, a když Vy vstřícní a usměvaví naopak nejste, on všechno pochopí, všechno omluví, všechno přijme.
Když jste na něj zlí, promíjí Vám to. Přes vše špatné se přenese. Nebo se to alespoň zdá.
Ano, vypadá to, že se umí se vším vyrovnat, všechno překonat, všechno zlé strávit. Má to jediný háček: Co když TOHLE VŠECHNO ZDÁNÍ KLAME?
Už ve svém článku o příliš hodných lidech aneb Co prožívají uvnitř a nikdo o tom nemá ponětí jsem upozorňoval na důležitost osobních hranic. I na složitost jejich ochrany.
Co to s námi je, že se bojíme říct NE? Jak to, že názor, který na nás mají druzí, je pro nás přednější než to, co si o sobě myslíme sami? (viz 3 kroky k většímu sebevědomí)
Do Řešidla, kde každý všední den mluveným slovem odpovídám na nejčastější dotazy, mi přišel pozoruhodný dotaz: “Petře, čekám, až přijde Váš příští magazín, který se jmenuje Jak přepsat staré vzorce. A čekám na něj jako na smilování. Protože, bude to znít strašně, ale dosud žádný psycholog mi nedokázal pomoci. Mám strach z každého svého NE. Bojím se odmítnout ty, kteří mě zneužívají, a nevím proč. Ale ničí to všechny mé vztahy. Partneři ode mě odcházejí, protože chodím pozdě domů, mám málo peněz…, jsem taková hodná, no spíš blbá. Neumím vlastně čelit ani jejich hněvu, nechci naštvat je, nechci naštvat lidi v práci, a tak se dostávám do kleští, kdy nechci ublížit nikomu, ale v tu chvíli ubližuji buď partnerům doma, nebo kolegům v práci. Jak tohle dostat z hlavy a proč je to tak těžké?”
Problém hodných holčiček a poslušných chlapečků
První otázku JAK budete mít zodpovězenou v magazínu.
Druhá otázka PROČ má jednoduchou odpověď.
Nastavit si osobní hranici – to znamená říct Tohle pro Tebe udělám, ale tohle už ne, nebo Tohle ještě můžeš dělat, ale tohle už ne – je pro nás těžké, protože je to pro nás nepřirozené. Naší přirozeností se bohužel stal opak. Říkat: Samozřejmě že to pro Tebe udělám, cokoli pro Tebe udělám. A naopak: Samozřejmě že můžeš dělat cokoli, můžeš mi ubližovat, můžeš mi lhát, můžeš mě podvádět, jestli chceš, a i když já něco nechci, tak to nikdy neřeknu nahlas, vždycky budu dělat, co chceš Ty.
Tohle je naše přirozenost. Takhle jsme vyrostli.
Tento syndrom, kterému se říká syndrom hodné holčičky nebo poslušného chlapečka, je dominantní problém současné výchovy. Mnozí rodiče manipulují své děti tak, že ty děti nesmějí říct NE, musejí jenom poslouchat, dělat to, co chtějí rodiče, nebo učitelé, nebo sousedé, nebo cizí lidé na ulici, musíš první zdravit, musíš vždycky vyhovět, musíš se snažit každému zavděčit, a jedině...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům