Můj dnešní článek Proč muži lžou a ženy jim věří vyvolal lavinu Vašich těžkostí, s nimiž se svěřujete v diskrétní zóně. Mají jedno společné: slova, jimž jste ve Vašich vztazích věřili, ale která se zřejmě ukazují jako partnerova/partnerčina lež.
Je těžké odpojit se od člověka, kterého milujete, byť už víte, že za to nestojí. Ale poručte emočnímu poutu! Vyměňte představy, ve kterých jste si už jednou zvykli na rajskou iluzi, že jste potkali svou soulmate (viz 7 znaků spřízněné duše)! Odepište čas, který jste už do vztahu vložili!
Ty Vaše příběhy mají různá zabarvení. Ze všech vyberu jeden, který mi přišel do Řešidla. Tak nazývám svou speciální rubriku, kde odpovídám na Vaše nejbolestnější dotazy. Mou odpověď můžete buď číst (zde), nebo poslouchat. Mluvené slovo si spustíte v přehrávači nahoře, anebo v podcastových aplikacích Spotify, Google a Apple Podcasts (viz výše).
Tento dotaz zní: „Petře, takového zoufalce jste ještě neměl… Jsem vdaná, ač manžela jsem nikdy nemilovala a on mě také ne. Ano, jsme manželi, i když spolu nedokážeme být. To, že to nepůjde, jsme věděli vlastně ihned na začátku, poté, co jsme se seznámili. Proto jsme se z mého popudu mnohokrát rozešli. Já jsem si vždy našla jiného partnera, ale můj dnešní manžel mě pokaždé uprosil, ať se vrátím, že byla chyba se rozcházet, že patříme k sobě. Ale kdykoli jsem se vrátila, vrátilo se i peklo. Pak jsem otěhotněla a vztah se definitivně zhroutil. Vůbec nám nefunguje komunikace, z jeho strany je to čistá manipulace, že vše je moje chyba, že já jsem ta jediná špatná, a když rezignovaně kývnu, že tedy odejdu, zase prosí, abych neodešla, a když zůstanu, zase mi dává najevo, jak mě nemiluje, aby potom prosil na kolenou, že nevěděl, co říká a ať neodcházím… Proč tohle všechno? Proč mě chce u sebe, když se mnou nechce být?“
Nesmíš odejít
Obecně vzato: To, že s námi někdo chce být ve vztahu, ještě neznamená, že nás má rád, nebo že nás dokonce miluje.
Ani to neznamená, že je to nutně násilník, tyran, manipulátor, který potřebuje svou oběť. Často mají tohle přání slabí lidé, kteří neunesou ani něco tak základního, jako je být sám.
Ale, prosím, nesmějte se jim. Zkuste se do nich vctítit.
Oni sami se sebou nejsou v dobré společnosti. Sami se sebou se necítí dobře. Sami se sebou mají strach ze života. Bojí se, když se ocitnou tak bolestně sami, že nejsou dost dobří, aby s někým byli, jsou plni negativních domněnek, negativního zacyklení. Potřebují s někým být, a to hlavně pro ten pocit, že nejsou sami, že nejsou ti poslední, kteří zbyli, nebo – což je horší případ – pro ten pocit, že mají na to někoho ovládat.
A tím se opět dostáváme ke slabosti (viz článek 5 znaků, jež odlišují Chlapy a Chlapečky a podcast Proč osamělé mámy s dětmi jsou pro Chlapečky nejlepší na sex a pro Chlapy nejlepší na život).
Čím větší ego, tím větší slabost
Slabost je vždycky problémem ega.
Čím je člověk větší egoista, tím je větší slaboch a tím víc je schopen ubližovat druhým, ponižovat je, jen aby se sám cítil silnější.
Jinak než ponižováním není schopen docílit pocitu větší sebehodnoty....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům