Proč se silní lidé považují za slabé, i když hodně unesou

Vezmi, prosím, činku.

Začni s ní posilovat.

Jaký pocit budeš mít po chvíli?

Ano, že slábneš. Že Ti docházejí síly. Že ta činka funguje opačně, než by měla. Sílu Ti nedává, ale bere.

Už v článku Proč silní lidé přitahují komplikované vztahy jsem upozorňoval, že silnými nás nedělá lehký, ale těžký život a jeho náročné etapy. Nelze najít silného člověka, za kterým by byla snadná minulost. Ostatně, kde jinde by se silný člověk stačil posílit než v minulosti?

A přesto mi do diskrétní zóny chodí dotazy od lidí, kteří se považují za slabé. Přitom za sebou mají těžké události. Překonali je. Vyrovnali se s nimi. Zesílili. Ale vnitřně se cítí jako kulturista po vyčerpávajícím tréninku. Jako slaboch, který už neuzvedne ani deko…

Zdánlivě. Než trochu oddechne, zregeneruje a – zvedne nejen stejnou, ale i vyšší váhu.

Silným lidem jsem věnoval dvě klíčové knihy – Cítit rozumem, myslet srdcem (knihu o karmě ve vztazích) a Protože (knihu o pročištění po těžkých životních ranách). Ukazuji v nich, proč se jich partneři nechtějí jen tak zříct. I proč mají ony komplikované vztahy…

Do Řešidla, mého každodenního pořadu na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts, kde mluveným slovem zodpovídám Vaše dotazy, mi dnes přišel tento problém: „Petře, probrečela jsem celou Vaši knihu Protože i poslední podcast Proč ten, kdo mě nemiluje, mě nenechá odejít. Jsem v podobné situaci, i když na rozdíl od paní jsem nikdy neodešla. Možná za to mohlo dětství. Z hlavy nemohu dostat svou matku, která zůstávala, i když ji otec surově bil. Asi můj vzor slabé matky, která ani neumí vzít své děti a odejít, způsobil, že sama jsem slabá. Můj manžel není zlý, nebije mě, ale jako partneři spolu už desetiletí nežijeme. On si zařídil i noční směny, abychom se nemuseli bavit. Je nám už padesát – proč žijeme v něčem tak nesnesitelném, jako je tento ne-vztah, a přitom neumíme ani jeden odejít, přestože naše děti už jsou dávno dospělé a dobře zajištěné?“

Když uneseš víc než jiní

Povězte mi: Když máte vztah, ve kterém Vás někdo bije nebo ve kterém obecně nejste šťastní, vyžaduje od člověka větší sílu ZŮSTAT v tom vztahu, nebo ODEJÍT z něj?

Nemyslím, vážená tazatelko, že Vaše maminka byla slabá. Člověk je slabý tehdy, když nic neunese. Ani svou vlastní chybu. Vaše maminka, pokud byla často bita, toho unesla víc než dost. To, že člověk zůstává ve zlém vztahu, nemusí být projev slabosti, ale jeho síly – jeho schopnosti vydržet i to, co by nikdo jiný vydržet neuměl, možná ani nechtěl.

Já nebudu Vaši maminku soudit. Neznám ani ji ani její způsob přemýšlení. Jestliže však ve zlém zůstávala, existoval důvod. Možná tatínek nebyl jenom špatný, možná dokázal vydělat peníze, zajistit děti. Nakonec, tohle dokáže i Váš manžel. Nebude to jen špatný muž. A tím se dostáváme k podstatě odpovědi na Vaši otázku.

Maminčin vzorec

Kdo má objednané nové vydání mého magazínu FC, toho čeká sto stran čtení o mnoha psychologických metodách, jak dosáhnout přepisu starého vzorce myšlení nebo chování.

Starý vzorec je jako drážka v gramofonové desce. Někdo ji (do nás) vyryl a my se od té doby pohybujeme možná v obavách, možná v pochybnostech, možná v pozitivním vzoru. Možná tím vzorcem jsou ale také oslabující hlasy, které způsobují, že si nevěříme, že se bojíme změny, selhání, samoty, neúspěchu. Proč o tom mluvím?

Příběh Vaší maminky a Vás samotné, vážená tazatelko, jsou si vlastně podobné. Vy jste opravdu mohla převzít vzorec své maminky, zdůrazním SILNÉ maminky, která ze vztahu jen tak neodchází. Tím spíše, když Váš manžel objektivně není tak zlý jako manžel Vaší maminky. Přece Vás nebije, už to je na něm lepší. Hypoteticky vzato: Vaše maminka by Vašeho manžela jistě také neopustila, když je “tak báječný, že svou ženu ani nebije”.