Začali jste si s někým, kdo ještě nemá ukončený předchozí vztah?
Věříte, že bude stačit, když ho prostě odtáhnete jeho protějšku?
Pozor, tehdy problémy nemusejí skončit, ale naopak začít!
Už ve svém článku Když se staneš převozníkem jsem varoval před neuzavřenou minulostí milovaného člověka. Ve své knize Dvanáct srdcí, zaměřené na ty nejbolestnější rozchody, jsem pak ukazoval, jak se s důsledky převoznictví umět vyrovnat.
Přesto mi dnes do Řešidla, seriálu mých podcastů, v nichž na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts, odpovídám na Vaše nejčastější dotazy, přišel tento: „Petře, miluji muže, který se kvůli mě rozešel se svou přítelkyní. Řekl mi, že zčásti jsem tím důvodem byla já, ale jinak šlo o jeho rozumové rozhodnutí, protože měli spolu dlouhodobé problémy, které se jim nedařilo vyřešit, a on je pak už ani řešit nechtěl. Věřila jsem, že tedy bude se mnou. Po čase ale jeho chování začalo chladnout. Začal být odtažitý, vyčítat mi, že za ním chodím s problémy, až dospěl k závěru, že u nás nevidí žádnou perspektivu do budoucna, nic ke mně necítí a odchází. Jak si to mám vysvětlit? Mám čekat, že se vrátí?“
Když se minulost stane přítomností
Na tomto případu ilustruji to, jak vypadá neuzavřená minulost.
Dovolte, položím Vám tři otázky:
Za prvé, necítíte nějakou souvislost mezi oběma příběhy?
Připomenu situaci: Tazatelka miluje muže, který v minulém vztahu dospěl k rozumovému rozhodnutí, že spolu ti dva měli problémy, které se jim nedařilo vyřešit, respektive on už je ani řešit nechtěl.
Následuje jejich společný vztah, kde muž také dospěl, přes krátké citové sblížení a poté citovou odtažitost, k rozumovému rozhodnutí, že se jim nedaří vyřešit problémy, že je vlastně řešit nechce, že nevidí žádnou perspektivu do budoucna, že odchází.
Tazatelka patrně slyšela přesně to, co slyšela mužova předchozí přítelkyně.
A nyní položím druhou otázku: Čím myslíte, že to je?
Kdybych se zeptal toho muže, jeho odpověď pravděpodobně bude znít: No protože obě ženské byly stejné. Jenže to je klam, žádné dvě ženy nejsou stejné. To, co oba příběhy mají společné, je ten muž. A jeho neochota řešit problému ve vztahu. To je celé.
Jeho přístup je vlastně prostý: Vstoupí do vztahu v představě, že tam nebudou žádné problémy. Jakmile se posléze ty problémy objeví, on očekává, že jak rychle se objevily, tak rychle zase zmizí. Jenže to je fatální dětinská chyba v úvaze. Problémy samy o sobě nemizí. Problémy „mizí“ tak, že se řeší. Ale on je řešit nechtěl. Ani s první, ani s druhou partnerkou. A teď Vám položím nejdůležitější otázku: Jak je možné, že muž nechtěl problémy řešit ani v prvním vztahu, ani v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům