Zasekli jste se, nebo máte ve své blízkosti někoho, kdo se zasekl v toxickém vztahu, a neví, jak z něj ven?
Už jste zjistili, že opakované šance pro partnera vedou jen k tomu, že je zneužívá a ze slibů jsou jen planá slova?
Tlačí na Vás i okolí, že byste už neměli v takovém vztahu zůstávat, že Vám škodí, i Vy to víte, ale musíte si přiznat, že se vlastně bojíte změny?
Jste-li k sobě upřímní, docházíte k závěru, že opakované šance pro partnera jsou vlastně výsledkem Vašeho strachu ze samoty?
Pročetli jste si dnešní test 4 otázky, jež napoví: Opravdu máme na dlouhodobý a zdravý vztah? a snažíte si najít nějaké ospravedlnění, proč svůj život neměníte?
Máte obavu, že když Vás zradil jeden člověk, udělá to i další – a je tedy lepší mít vrabce v hrsti než později holuba na střeše?
Uklidním Vás. Jsou to přirozené pocity. Každý všední den dostávám do Řešidla, kam mi píšete přes diskrétní zónu, podobné otázky. Jak si tedy poradit? Ukažme si to na případu tazatelky, která mi adresovala tento dotaz: „Petře, probrečela jsem Váš včerejší podcast Jak poradit rozumu, aby pomohl srdci vyrovnat se s nevěrou. I já prožívám tohle, jak říkáte, absolutní emoční zranění, ne poprvé. Máte pravdu v tom, že čím víc druhých šancí svému partnerovi dávám, tím hůř se ke mně chová a tím drzejší jsou jeho nevěry. Vím, že musím odejít, ale současně na to nemám sílu. Proč? Proč se tolik bojíme změn?“
Biologické nastavení
Odpověď i na tohle PROČ vysvětluji ve svém bestselleru Protože (více ZDE).
Alespoň v kostce:
Averze ke změně patří k základnímu nastavení člověka tak, aby v tomto světě sílil a rostl. Jinak řečeno: My všichni máme v sobě zakódovaný odpor ke změně. Ale přitom život je postaven na změně. Život je změna a změna je život.
Zní to nepochopitelně, nesourodě. Přece – pokud život je změna, tak by člověk měl být v pohodě se změnou, jinak nebude v pohodě se životem; řeklo by se. Jenže život není ráj, je to posilovna.
Všechno, co se nám děje a má mít v životě smysl, musí působit nepohodlně. Má nás to bolet, trápit, zatěžovat. Jistěže, my nic takového nechceme, a právě proto, abychom se toho zbavili, musíme něco udělat, překonat tu bolest, to trápení, tu zátěž, a teprve pak je nám dobře. Přesněji: Chvíli je nám dobře. Chvíli máme šanci užít si nejen okamžik ne-bolesti, ne-trápení, ne-zátěže, ale také hrdost na sebe, že jsme se s tím poprali, že jsme sami sobě pomohli, že jsme dosáhli pozitivní změny.
Lež zvaná To se už nezmění
Když se rozhlédneme kolem dokola, uvidíme svět odporů. Je tu dobro a zlo, střídají se světlo a tma, i my sami zažíváme okamžiky, kdy někoho milujeme a říkáme si: To už se nezmění, to bude navždy. Ale nic není navždy. Najednou nás ten člověk podvede, je tu negativní změna, nesnesitelná změna, a co je nesnesitelné, nejde snést. My jsme nuceni zase něco udělat. Máme pocit, že děláme krok zpátky, když z toho vztahu odcházíme, že se vracíme do samoty. Ale není to pravda. Děláme krok vpřed, jdeme do samoty, která nám pomůže, která nám umožní po svém boku uvolnit místo pro někoho lepšího, a že bude lepší, o to se postaráme, protože už nechceme zažít stejnou bolest.
Když ale mluvím o světě odporů, pak samozřejmě platí, že jde nejen o vnější svět (který je kolem nás), ale i náš vnitřní svět. Ano, odpor máme z hlediska biologického nastavení i v sobě.
My...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům