Od vydání podcastu Proč lidé opouštějí ty, kteří by se pro ně rozdali mě zahrnujete dotazy na své konkrétní vztahové krize. Často jde o trojúhelníky, kde se na mě obrací jak ten, kdo řeší dilema, pro koho se rozhodnout, tak ostatní dva vrcholy tohoto trojúhelníku – ten, kdo je opouštěn (podváděn), i ten, komu se nedaří zadaného milence/milenku přesvědčit k odchodu z oficiálního vztahu. Dotazy mi adresují i děti, jež nechtějí přijít o svého tátu, mámu, a ptají se na jejich pohnutky, které je vedou k odcházení z rodiny – zda samy děti nemohou být příčinou, zda pro odcházejícího rodiče nejsou nedostatečné, zda je natolik nemá rád, že cítí potřebu vzdát se jich. Až tolik odstínů mají tyto případy.
V mých knihách jsou zodpovězeny všechny tyto odstíny. Přesto mi dál chodí dotazy do Řešidla, mého každodenního seriálu podcastů, kdy zodpovídám Vaše konkrétní otázky. Jako tuto: „Petře, zaujal mě Váš včerejší podcast Proč muž neodchází z manželství, kde není šťastný, za milenkou, s níž je šťastný. Mám otázku: Co se děje s mužem, který tvrdí, že ve mně našel spřízněnou duši, dokonce prý dal čas tomu, aby se ujistil, že to není jen chvilková zamilovanost. Oba chceme být spolu, on to ví, přesto není schopen hnout se z místa a opustit manželku. Proč nehledí na to, co cítí a po čem jeho duše volá, proč nevystoupí ze vztahu, kde je prý citově prázdný a kde se i s manželkou shodli, že nebýt malého syna, už spolu nejsou? Proč za mnou neodejde? Proč dává přednost svému rozumu, a ne svému srdci?“
Srdce na dvě půlky
Obecně platí: Pokud je v manželství dítě nebo děti, tak rozhodnutí ženatého partnera či vdané partnerky obvykle není Rozum, nebo Srdce. Spíše Srdce, nebo Srdce. Téměř žádný rodič totiž nemá s dítětem racionální vztah, jinak řečeno: není s dítětem proto, že je to rozumově výhodné. Táta i máma mají s dítětem emoční vazbu, citové pouto. Je to o Srdci.
Muž a žena se principiálně odlišují způsobem, jak tuto emoční vazbu vnímají. Muž, lépe řečeno osoba s převahou mužské energie (což může být i žena, která je citově chladná, spíše racionálně založená), funguje pásmovým způsobem. Může tedy své dítě milovat méně nebo více. Představte si pásmo hlasitosti u jakéhokoli přehrávače. Hudbu potom můžete vnímat tišeji nebo hlasitěji. Toto vnímání se projevuje třeba i u lhaní či přístupu k nevěře. “Muž” rozlišuje menší či větší lež, menší či větší nevěru. U ženy, přesněji osoby s převahou ženské energie (může jí být i muž, je-li citlivější a ne tak racionální), je to jiné.
“Žena” funguje přepínacím způsobem. Vraťme se k přehrávači a představme si tlačítko ON/OFF. Zapnout, vypnout. “Žena” miluje, nebo nemiluje. Lže, nebo nelže. Pro ni není menší či větší nevěra, prostě nevěra. Vyplývá to z obecného nastavení ženy, která mimo jiné rodí, dokud neporodila. Nejde říct “už jsi skoro porodila”, můžeš jít klidně domů.
Jinak řečeno: Pokud rodič odchází od rodiny, není to tak, že je bez srdce, není to tak, že nemiluje své děti. Někdy to vnímá tak, že musí vykonat i krok zdánlivě nesprávný, protože správné řešení v dané chvíli ani nemusí existovat. Jen nejlepší z horších řešení.
A nyní se dostáváme k příčinám.
Hlavní problém: zrcadlení
V mých knihách najdete mnoho důvodů, pro které lidé opouštějí i vztah, v němž jsou děti. Já tu zmíním jeden dominantní, o němž stojí za to šířeji přemýšlet.
Když rodič odejde od rodiny, vždy to má důvod. A ten důvod může být právě ve vztahu se svým protějškem. Respektive v tom odcházejícím rodiči samotném.
Odchodem může takový rodič zkoušet zvládnout problém, který nedokázal vnitřně řešit. Typicky: Muž se denně vrací zmožený domů a vidí ženu, která se zvládá postarat o jejich domácnost, děti, jeho samotného a třeba ještě o své zaměstnání. Zatímco on může cítit, že není schopen efektivně řešit ani vlastní osobní problém. Tehdy dochází k negativnímu mirroringu, zrcadlení, kdy právě v tom, co žena úspěšně zvládá, může muž vnímat to, co on sám vůbec...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům