Silný člověk ten, který hodně unese. Všichni jsme k tomu předurčeni. Protože všichni se musíme v průběhu života vyrovnat s jednou těžkostí – že minulost nejde vrátit.
S každou chybou, kterou uděláme, se snažíme této těžkosti vzepřít, bojovat s ní. Ale pak – už zcela vyčerpáni – uznáme, že je to marné. Minulost totiž není v našem životě proto, aby se vracela a měnila. Minulost je zdroj ponaučení. Vzpomínka, kterou máme zapsanou v mysli nebo srdci, způsobuje, že to, co vytvořilo naši bolest, už nehodláme opakovat.
Svou minulost tak nemusíme měnit. Stačí, když změníme svou přítomnost, a tím učiníme jinou i naši budoucnost. Tak to, i na základě vlastních zkušeností, popisuji ve Vánočním Speciálu, dárku pro silné lidi, tedy ty, kteří právě nyní snášejí v životě nějakou těžkost.
Nikdy není snadné ji unést. Potíže jsou jako činky. Ale právě jejich zvládáním posilujeme.
To se týká řady dotazů, jež mi posíláte do klubové zóny. V Řešidle, svém každodenním podcastu (mé mluvené slovo můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts nebo Apple Podcasts, přehrávač je nahoře), dnes zodpovím tento, který může trápit větší množství z vás: „Petře, píšu Vám zdrcená. V práci jsem udělala chybu jako hrom. Stačilo jen splést si desetinnou čárku. Nadřízení mi to v minulém týdnu dali hodně pocítit. Hrozili vysokou pokutou, vyhazovem. Jsem samoživitelka, pro mě by to byla katastrofa. Nespala jsem celý víkend. Dnes mi sdělili, že od obou trestů ustoupili. Můžete mi vysvětlit proč?“
Proč má chyba hodnotu
Kdybychom nějakému mimozemšťanovi měli jednoduše vysvětlit, co je to člověk, použili bychom asi dvě definice. Za prvé: je to bytost chybující. A za druhé: je to bytost, která se chybami ponaučuje. Jinak řečeno: Člověk se nerodí moudrý. Moudrosti nabývá tím, jak chybuje, potažmo jak se z chyb ponaučuje. Tedy: Aby člověk mohl být moudřejší, musí nejdříve udělat chybu, uvědomit si ji, a tak pochopit, co už nikdy nemá opakovat.
Základním nástrojem ponaučení je bolest. S ní spojené výčitky, lítost, kajícnost. Ale také je nutné všechny tyto instrumenty správně pochopit.
Jednu z největších chyb, kterou lidé po uskutečnění chyby dělají, najdeme právě v jejich přístupu k chybám. Když totiž člověk udělá chybu, často říká: Jsem hloupý. Ne! Když si člověk uvědomí chybu, tak není hloupý, on BYL hloupý. Tím, že chybu udělal, potažmo že si zpětně uvědomil, že šlo o chybu, je už v té chvíli chytřejší, už ví, co neopakovat.
A to je důvod, proč každý, i zaměstnanec, který v životě udělá chybu a uvědomí si ji, je svým způsobem zajímavější než ten, kdo tuto chybu ještě nikdy neudělal…
Už víte, co neopakovat? Skvělé!
Ve Vánočním Speciálu ukazuji příklady podnikatelů nebo zaměstnanců, které jsem kdy koučoval. Každému zaměstnavateli jsem zdůrazňoval, že pokud si zaměstnanec uvědomí svou chybu, potažmo ji bolestivě odčinil, pak ji pravděpodobně už nebude opakovat. Díky té chybě se stává vlastně lepším, jako kdyby podstoupil vzdělávací kurz. Jednou jsem řešil případ podnikatele, který vyhodil svou účetní za to, že udělala chybu. Divil se, že po této účetní ihned skočil konkurent. Ptal se: Jak mohl vzít účetní, která byla schopná tak fatální chyby? Jenže tento konkurent se naopak zase divil tomuto podnikateli: Jak mohl vyhodit účetní, která si uvědomovala, že se dopustila tak fatální chyby? Co myslíte?
Kdo z těch dvou byl hloupější?
Život dal oběma odpověď.
Ten podnikatel, který vyhodil svou účetní, se od té chvíle točil v kruhu. Kdykoli přijímal novou účetní, zajímal se především o to, zda se v minulosti dopustila této chyby. Když ne, přijal ji. Myslel si, že jedině člověk, který nikdy neudělal tak fatální chybu, může být ten pravý. Neuvědomoval si, že takový zaměstnanec také může mít tuto...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům