Nikomu se nežije dobře s člověkem, který ubližuje.
Nikomu se však nežije dobře ani bez člověka, kterého miluje.
Co když ten, kdo ubližuje, je současně tím, koho milujeme? Jak s tím ve své hlavě pracovat, potažmo jak ho přimět, aby se změnil a přestal ubližovat?
Jedno z nejdůležitějších témat takzvaných karmických vztahů, kterým jsem věnoval celou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Vztahů, u nichž si klademe otázku, proč se nám vlastně staly? Čemu nás mají naučit? V čem nás samotné mají změnit?
Jedním z typů karmických vztahů jsem se zabýval v dnešním klubovém článku Jak ustát, že ex-partner v novém vztahu dělá to, co s námi odmítal i v dnešním soukromém živém vysílání v uzavřené skupině (záznam je tam k dispozici). Jaký další odstín takové vztahy mohou mít? Poslechněte si tento dotaz, který mi přišel dnes do Řešidla, prostředí pro moje odpovědi mluveným slovem: „Petře, mám partnera, který mě ničí. Kdekdo se diví, že s ním stále jsem, ale já ho miluji a je mi líto, čím prochází. On si ale neumí pomoci. Čím hlouběji ve svých problémech je, tím víc kope kolem sebe a svádí to na kdekoho, i na mě, vlastní vinu popírá. Jak s takovým člověkem žít, když chcete, aby se změnil?“
Problém plechovky
Kdo zná mé knihy, ví, že kdykoli chceme získat odpověď JAK, musíme si nejdřív položit otázku PROČ. V tomto případě jsou PROČ dvě. To první: PROČ ON. Proč on ubližuje.
Žádné dítě na světě se nenarodilo jako ubližující tvor. Každé novorozeně přichází na svět jako čistá láska. V některých kulturách dokonce věří, že do dvou, tří let věku je dítě stále napojené na zdroj moudrosti, na Boha (viz kniha Čtyři prány štěstí). To, že dítě začne ubližovat, může souviset s tím, že ubližování kolem sebe vidí. Třeba ho i zažívá na vlastní kůži. Nebo vidí jiné dítě, jemuž je ubližováno. A tak zjistí, že když někoho ponižujete či srážíte, tak nad ním získáváte převahu. A to si takové dítě může zapamatovat…
Jako by to bylo poznání, které uzavře do konzervy.
A tu otevře později, až ji bude potřebovat.
Psychologie mluví o problému CAN. C-A-N. V angličtině CAN znamená jednak dokázat – I Can = já dokážu/já můžu, ale také plechovka – a can = plechovka. Psychologický pojem CAN je zkratka pro Child Abuse and Neglect. Tedy dětské zneužívání a zanedbávání. Dítě, které zažilo týrání, opomíjení, ubližování v jakékoli formě, je jako houba, jež nasaje jako normální takovéto zacházení, a hlavně jeho ospravedlnění tím, kdo se takového jednání dopouští. Ve své plechovce si zakonzervuje, co říkal třeba spolužák při šikaně nebo rodič při domácím zneužívání: Já za to nemůžu, to on. A proto mu ubližuju.
O plechovce či konzervě se mluví i proto, že tyto pocity bývají v člověku déle uschovány a odloženy. Obvykle v následné době to dítě dostávalo lásku, učilo se všechno zpracovat. Můžeme si to objasnit i takto: Představte si konzervu, do které vložíte zkažené maso. Tu konzervu poté hermeticky uzavřete, takže smrad necítíte. Ale časem můžete spadnout do takzvané asociační zkratky. Stane se to, že prožijete situaci podobnou té v dětství. Třeba sami v sobě se necítíte dost dobří, někdo Vás odmítá, zpochybňuje. A Vy se v tom okamžiku asociační zkratkou propadnete do minulosti, kde jste už podobné jednání zažili. Tehdy otevřete konzervu a zjistíte, že v té situaci se zdánlivě silnější člověk chová tak, že vše svede na své okolí, na někoho, kdo se pak bude cítit špatně. Tu strategii znáte a víte, že je účinná, protože jako dítě jste ji zažili na vlastní kůži. A proto se teď, byť jste dávno dospělí, snažíte tuhle prověřenou metodu, kterou jste si zkusili a fungovala, uplatnit na někom jiném blízkém. To je problém plechovky. A možná odpověď na otázku: Proč on.
Protože k tomu mohl být odmalička veden negativním příkladem.
Kouzlo soucitu
A nyní jsme u druhého PROČ. Proč já. Proč já s takovým člověkem zůstávám.
Když se podíváte na dětskou fotografii svého ubližujícího partnera nebo kamaráda, na to novorozeně, kterým byl, které bylo plné lásky, štěstí a naděje pro život, tak Vám začne být toho mrněte, respektive toho dospělého člověka, kterého máte před sebou, líto. I on přece chtěl být šťastný, ale možná se to nenaučil, neměl kde, chyběl mu správný příklad.
A nyní se ještě ke všemu ve vztahu s ním objevíte Vy. V čem je problém?
Jestliže jste měli jiné dětství, anebo jste podobné ubližování v dětství zvládli a překonali, pak se dnes usmíváte, jste šťastní, ale on to neumí. Vy mu vlastně vadíte, protože mu Váš úsměv ukazuje, co on nedokáže. Kdyby Vás viděl nešťastné, tak by mu nebylo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům