Nechceš už dál. Nemůžeš.
A tak to vzdáš.
Neznamená to však, že druhého nemiluješ.
Jen prostě ta bolest, kterou z bezmoci cítíš ve vztahu, už nejde vydržet.
To ještě netušíš, že přijde možná ještě větší bolest. Když uvidíš, že to, co odmítal dělat s Tebou, pak samozřejmě dělá ve vztahu s někým dalším. Co si o tom myslet? A proč nás to vůbec ještě trápí, když už jsme se jednou dokázali rozhodnout?
V Řešidle, každodenním seriálu podcastů, kde odpovídám na otázky, jež Vás napadnou při čtení mých knih, kdy se dostanete k pasáži, která Vám je podvědomá, nebo kterou právě nyní prožíváte sami, se dnes objevila tato otázka: „Petře, před časem jsem opustila přítele po pětiletém vztahu. Bylo to s ním nesnesitelné. Za pár dní jsem ale pochopila, že bez něj žít nedokážu a přijmu i jeho stinné stránky. On se mnou však už mluvit nechtěl. Řekl, že pro něj je to uzavřené. Dokonce si už i našel náhradu, na seznamce. Během pár dní! Nemohu pochopit, jak mě mohl odepsat tak rychle. Trápím se, jsem na dně. Chtěla bych ho zpátky. Co mám nyní dělat?“
Srdce jako žaludek
Ve své knize Protože objasňuji nejčastěji zdánlivě záhadná PROČ. I toto.
Psychologie tomuto fenoménu říká hladové srdce. Hladové je to srdce, které dlouhodobě postrádá lásku – dlouhodobě se žádné lásky “nenajedlo”.
Kručí jako hladový žaludek. Čím déle trvá tento hlad, tím spíše by to srdce snědlo cokoli. Tak jako hladový žaludek by nakonec snědl i hřebíky, hladové srdce by také v zoufalství spolklo i to, co bolí. Hladové srdce neumí být samo. Potřebuje být něčím zvenčí naplněno.
Falešná příčina
Osudový problém hladového srdce je v tom, že se neptá po příčině. Řeší jen následek. Řeší pouze svůj hlad a vidí člověka, který by ho hypoteticky mohl uspokojit.
Ale neptá se: Proč mám vlastně ten hlad? Proč mě to tak bolí?
Kdyby si srdce položilo tuto fatální otázku, zjistilo by, že existoval důvod, proč bylo nenaplněné. Proč z daného vztahu dokonce zoufale vystoupilo.
Neodcházelo proto, že by partnera nemilovalo. Naopak, ono ho obrovsky milovalo, ale bolest, kterou z emočního hladu zažívalo, byla už tak nesnesitelná, že ji nebylo možné déle snést. Tak jako žaludek, který trpí hlady a najednou vidí hostinu, člověka, který se cpe, zažívá obžerství, sám dostává lásku, lačně konzumuje lásku, ale sám jí nedá ani kousek. Na to se nedá dlouho dívat. Proto člověk z takového vztahu odchází.
Ale to neznamená, že nemiluje.
Naopak, jeho hlad se i bez partnera prohlubuje.
A dostupuje vrcholu v okamžiku, kdy to hladové srdce vidí, jak ten žrout teď hned dává lásku někomu jinému. Sakra, jak to?
Jak to, že ten mizera dávat DOKÁŽE?
Jen se vžijte do toho pocitu!
Ten člověk, kterého jsme my dlouhodobě plnili svou láskou a nazpět nám nic nevracel, se nyní směje na někoho jiného a plní ho svou láskou. Proč ji nedával nám?
Jako by směrem k nám chtěl vyjádřit:...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům