Co se to s námi děje, když se sami necítíme dobře?
Proč, když se rozejdeme, si sami připadáme nedostatečně?
Jak je možné, že když jsme do vztahu vstupovali, byli jsme sebevědomí, věřili si, cítili se sami se sebou dobře – co se rozchodem změnilo, když nyní jsme opět sami, neubylo nás, a přitom si připadáme (bez jiného člověka) neúplní?
Jedno ze základních PROČ, jež zodpovídám v knize Protože, vychází ze zvláštních počtů:
- Jeden partner + jeden partner = nikoli dva cizí lidé, ale jeden pár (1 + 1 = 1).
- Dojde-li však k rozchodu, platí: jeden pár rozdělený napůl = dva lidé s polovičním pocitem (1 : 2 = 0,5).
Jak se po odmítnutí druhým člověkem začít mít rád? Jak si nepřipadat nicotně, zbytečně, nedostatečně? Takové jsou otázky, jež mi často chodí do Řešidla, seriálu mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na Vaše trápení (všechny díly najdete zde).
Jeden z takových dotazů: „Petře, můj problém je tak banální, že jsem váhal, jestli Vám vůbec napsat. Přece to není nic neobvyklého. Ale Vy pořád říkáte, že máme psát o všem, co nás trápí. Tak mě trápí rozchod. Vím, že to nešlo dál, i tak nemohu zapomenout. Pro partnerku bych se rozdal. Ona to věděla, a právě proto si toho nevážila. Já vím, že jsem jí dal maximum, ale i tak mě bolí, že to nevyšlo. Jak se s tím smířit? A hlavně jak si při každém pohledu do zrcadla nepřipadat nedostatečně, že já jsem jí nestačil?“
Problémy ztracené lásky i sebelásky
Jestliže víme, že jsme druhému ve vztahu dávali všechno, co jsme mohli, a nestačilo to na jeho udržení, tak jde o dva problémy v jednom.
Za prvé: jde o problém nedostatečné lásky, která nám od druhé osoby nepřicházela. Zatímco my jsme jí naopak po celou dobu všechnu svou lásku dávali, počty jsou jasné: jsme emočně v deficitu. Víc jsme dali než dostali. Jsme v minusu. Chybí nám láska.
Za druhé: navíc jde o problém nedostatečné sebelásky nebo sebevědomí. Nabýváme pocitu, že když jsme na začátku partnerovi stačili, ale postupem doby už ne, tak jsme se “museli v něčem zhoršit”. Tím by se “vysvětlilo, proč nám lásku přestal dávat – už jsme si ji nezasloužili”. Znáte tyto myšlenkové dedukce?
Pokud pro druhého naše láska nebyla dostatečná, můžeme se bát, že ani příště někomu dalšímu stačit nebude. „Jsem přece nedostatečný člověk“, vyvozujeme z toho, „neumím dávat lásku tak, abych si jiného člověka udržel“. To jsou naše myšlenky. Znáte je?
Proto když někomu přestane stačit naše láska, je to problém nejen lásky, která nám chybí zvenčí, ale také sebelásky, která nám začne chybět uvnitř, pro sebe.
(Opětovnému náběru vztahového sebevědomí jsem věnoval knihu Čtyři prány štěstí.)
Omyl, kterému věříme
Když při své práci komunikuji s lidmi, kteří mají hodně zraněný cit, snažím se rozhýbat jejich rozum. Vysvětluji to v knize Cítit rozumem, myslet srdcem. Uvedu tři příklady.
Za prvé: Jak si uvědomit, že naše láska JE dostatečná.
Jestliže jsme někomu dali něco, co on zpočátku přijímal, aniž by nám to vracel zpátky, a nakonec s tím, co jsme mu dali, odešel od nás, je to podobná zkušenost, jako když jsme někomu dali například svetr. Svetr, který jsme upletli pro někoho milovaného. Druhému se líbil, on si ho půjčil, začal ho nosit, pak od nás odešel a ten svetr nám nevrátil. A já se ptám: Proč nám ho nevrátil? Protože ten svetr byl nedostatečný? No to asi ne! Jinak by o něj přece od začátku nestál! Naopak, ten náš svetr byl krásný, příjemný, hřejivý, a proto nám ho nevracel. Možná i proto, že on takové svetry neuměl plést. Proto s námi byl. Proto si nás tolik pochvaloval. A když od nás odešel, tak si “svetr” nechal.
To je prostý příměr, který nám pomůže pochopit, že když nám někdo něco nevrací, neznamená to, že to přestalo mít hodnotu, ale naopak že to hodnotu stále má, jen on nemusí umět tutéž hodnotu vyrábět a dávat. Je to jeho problém, ne náš.
To je třeba problém takzvaných převozníků. Když zůstanu v tomto přirovnání se svetrem, někomu je zima. Možná proto, že v jeho předchozím vztahu se ochladilo. Byl tam takový mráz, který on už neuměl vydržet. A potom potkal nás. Nás ve svetru. Načež nám se ho zželelo. Tak jsme mu svůj svetr a cokoli dalšího, co by ho mohlo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům