Věříte pouhým slovům? Věříte, že když někdo říká “Lituji, už jsem se ponaučil”, opravdu si to myslí? Nebo už se zdráháte slovům uvěřit, protože jste (možná i s daným člověkem) poznali, že slova kdykoli obsahovat lež? Jenže jak potom poznat, že někdo účinně lituje?
Sledujete tedy činy? Jenže jak rozpoznat dočasnou přetvářku od dlouhodobé reality? Co když se ten, kdo se na nás provinil, jenom snaží vlísat zpět do naší přízně, ale v jádru se nezměnil? Co když mu znovu skočíme na lep, a pak budeme zas chtít věřit jeho slovům, potažmo nové, ještě důmyslnější přetvářce?
Ve své knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem rozplétám případy lží, falší a podrazů, které ve výsledku komplikují život oběma stranám. Jen ta jedna – ta, jež podvádí – to ještě nepochopila. Jak je to tedy s negativní karmou – jak lidé pykají za své chyby? Jak poznat, že se už v sobě dostatečně ponaučili? Tak zní Vaše časté dotazy.
Řešidlo je seriál mých každodenních podcastů, kde vyberu a zodpovídám vždycky jednu z nejčastěji se opakujících otázek (všechny díly jsou zde). Dnes zvolím tuto: „Petře, měla jsem vztah, ve který jsem věřila. Dopadl špatně. On mi hodně ublížil. Odešla jsem od něj s velkou bolestí. Jeho kamarádi říkají, že toho určitě lituje. Jenže co když to není pravda? Nepříjemné je, že mně tím emočně brání se od tohoto vztahu oprostit, odpojit, začít si s někým jiným. Přece jen ve mně vrtá CO KDYŽ? Byla to moje velká láska a říkám si: Co kdybych počkala? Ale jak poznám, že skutečně lituje, že to nejsou zase jen slova?“
Dvě bolesti
Ubližování, ať už má jakoukoli podobu, je negativní čin. Negativní čin vytváří negativní karmu, protože negativní čin neumí vytvořit pozitivní život.
Z knihy Cítit rozumem, myslet srdcem znáte spirálu karmy: Negativní čin způsobuje negativní výsledek. Ten pak vede k negativním pocitům. Ty následně k negativním myšlenkám. Ty znovu k negativním činům, potažmo negativním výsledkům a zase k negativním pocitům. Je to negativní spirála, ve které se člověk točí a nemůže z ní.
Objasním proč.
Ubližování vytváří bolest. Ubližování v první řadě bolí toho, komu je ublíženo. V druhé řadě ale může bolet i toho, kdo ublížil – jestliže si ten, kdo ublížil, uvědomí, že vinou svého činu ztratil člověka, kterému přivodil bolest. To je ta negativní karma.
Příklad: Negativním činem přišel o člověka, který mu věřil. Ztratil člověka, schopného mu věřit, schopného ho milovat. To je nejhorší možná vztahová ztráta. Všichni potřebujeme někoho, kdo nám bude věřit, kdo nás bude milovat. Přijít o takového člověka je strašné.
A ještě horší je přijít o něj vlastní vinou. Vědět, že jsme to neměli udělat. Vědět, že to nejde vrátit. To je strašná bolest. Ta, o níž mluvím. Ta, která přichází s vlastním činem – ublížením, které jsem zavinil já. Jak řekl Rochefoucauld: “S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.”
Tohle je negativní karma. Není vidět navenek. Karma vždycky probíhá v člověku. V jeho myšlení. V jeho svědomí. V jeho zjištění, že když špatnými činy přichází o dobré lidi, on je ten, kdo ve výsledku ztrácí.
Když se jedna bolest vrací
Ten viník pak ze všech stran slyší: Je to Tvůj problém. Ty sis to způsobil. Proč naříkáš?
Aby toto viník otupil nebo vůbec neslyšel, může začít negativní karmě zdánlivě vzdorovat a toho, komu ublížil, pomlouvat. Stírat ze sebe pel viny. Jenže tím se negativní karma jen dál umocňuje. On nás tím zpátky nezíská. Proto jde o kruh, ze kterého nevede cesta ven.
Přesněji: Negativními kroky nevede cesta ven.
Přiznat si chybu je pozitivní krok. První nákrok ven. Ale není snadný. Ani vyrovnat se s vědomím vlastní chyby není snadné. Je to těžké. Strašně těžké. A to je dobře. Neboť to učí viníka pamatovat si, k čemu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům