Můj ranní článek, věnovaný vztahové slabosti, Jak si udržet silnějšího partnera aneb 5 proměn, které posílí i nás, i polední zamyšlení ohledně důvěry vyvolalo vlnu svěřování ohledně slabostí, které si uvědomujete a chcete je řešit, jen sami nevíte jak.
Každý den dostanu okolo tří set dotazů. Protože nejsem kapacitně i časově schopen se každému věnovat individuálně a obsáhle, snažím se využívat k pomoci jak své články, pravidelné tematické magazíny a souhrnně pojaté knihy (tedy psanou formu), tak i slovo mluvené – odpovídám v déle než hodinových živých vysíláních a každý všední den i v desetiminutových podcastech, které si můžete přehrát nahoře, anebo je číst.
Dnes vyberu prosbu Denisy, která ale mluví za mnoho dalších: „Petře, zrovna čtu Vaši knihu 250 zákonů lásky, kde píšete, že kdo miluje, ten neubližuje. Mám přítele, který říká, že mě miluje. Věřím mu to. Ale on mi současně ubližuje. Ví, že mi vadí, když je na seznamce a chatuje tam s jinými. On tvrdí, že o nic nejde, že se tím jenom baví. Já však mám špatnou zkušenost. Přesně takhle totiž začala nevěra mého bývalého přítele. Vím, že můj současný přítel je jiný, věřím, že by mě nikdy nepodvedl, přesto si neumím pomoci. Co mám dělat se svou žárlivostí?“
Pocity nikdy nelžou
Neumíme-li si vysvětlit, proč máme negativní pocity, když partner “nic špatného” nedělá, musíme si uvědomit, že naše pocity nevznikají náhodou, odněkud se berou.
Nejčastěji z minulosti.
Naše pocity říkají: Něco mi vadí. Současně však neříkají, proč nám to vadí. Pocity fungují jen v režimu ON/OFF – buď je máme, nebo ne. Proč, je už úkol pro rozum. Ne pro cit.
Je to jako s člověkem z minulosti, kterého náhle potkáme. Okamžitě CÍTÍME blízkost či odtažitost. Ačkoli se ještě nestihl nově projevit. To všechno dělá citová paměť. Dobře si pamatujeme, jak jsme se s tím člověkem cítili. Už si ale nemusíme pamatovat, co nám kdy řekl nebo provedl. Pocity jsou naše rychlá, bezprostřední paměť.
Říkají nám, jak jsme se cítili s konkrétním člověkem, nebo – v konkrétní situaci.
A o to nám jde.
Ozvěna z(a)kušenosti
Stačí jedno shodné jednání, aby náš současný partner udělal něco podobného, co náš minulý, a už to cítíme. Například právě psaní si s neznámou osobou. Jako by současný partner pocitově splynul s tím minulým. Jako by to byl stejný člověk. Minulost se totiž vinou citové paměti stane přítomností a my můžeme mít neodbytný dojem, že nám současný partner je/může být nevěrný. Ale nemusí to být vůbec o něm, může to být jen o naší minulosti a zkušenosti.
My už jsme totiž zažili, doslova zakusili, že to “náš partner, který si podezřele píše s někým jiným”, může udělat. V knize 250 zákonů lásky tomu říkám ne zkušenost, ale doslova ZAKUŠENOST. Protože jsme to zakusili. A protože to bolelo. Strašně to bolelo.
A my už nechceme zažít stejnou bolest znovu. Proto nás pocity varují.
Informace nejen pro nás
Ty pocity říkají: Pozor na to! Už jednou se Ti to vymstilo!
A tento vzkaz, který se oživí hluboko v nás, by měl slyšet také náš partner. Přesněji řečeno, měli bychom mu ho dostatečně obsáhle tlumočit. I s vysvětlením, co se stalo v naší minulosti. On pak spíše pochopí, čeho se bojíme. Tedy, že máme strach, že on je jako náš minulý partner. A svým způsobem je – v tom, co dělá.
A tady se láme chleba vztahu.
Když to pochopí, měl by nám odpovědět: Ale já přece nejsem stejný. A měl by to nejen říct, měl by nám to ihned dokazovat svým následným jednáním. Že on není stejný – to by mělo být patrné z jeho okamžitého přístupu k nám.
Dokážu Ti, že nejsem stejný
Pokud někdo v minulosti zažil například přepadení nebo znásilnění, je přirozené, že od té doby má strach z noční procházky, z nenadálého zakašlání za zády, z prudkého hmatu či z něčeho tak esenciálního pro vztah jako milování. Pokud se jeho protějšek chce milovat s člověkem, který prošel znásilněním, musí logicky zjemnit svůj postoj, být...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům