Představte si svalovce, který v posilovně drží hodiny nad hlavou těžkou činku.
Vypětím se mu třesou ruce, skřípe zuby a naříká: “Já už nemůžu. Jsem bez sil. Jsem slabý.”
Připadá Vám to úsměvné? Mně ano. Zřetelně silný člověk a “slabý”?
Jenže život je jako posilovna. Nejenže nám nakládá těžká závaží na hrb, ale ti nejsilnější se opravdu cítí jako ti nejslabší. A to proto, že svá závaží drží už hodně dlouho.
Jedničky versus nuly
Svou novou knihu SPOLU jsem psal i na podporu těch, kteří do páru chodí zatěžkaní těžkostmi z jiných oblastí svého života. Bědují, že jsou ničemní, nuly, že nestojí za nic. Přitom zvládají náročné úkoly. Ale někdy mají smůlu, že potkávají ty, kteří jim možná právě proto neváhají plivnout do tváře a ponížit je.
Každý den dostanu v průměru tři sta příběhů s detailním popisem toho, co Vás v životě tíží. Snažím se pomoci, jak dovedu. Odpovídám i prostřednictvím každodenních článků, magazínů zaměřených sto stránkami vždy na jedno, obsáhle rozebrané téma, a rovněž knih. Každý všední den pak také odpovídám na nejčastěji položené dotazy v Řešidle – seriálu mluvených odpovědí. Přehrávač mé řeči si pustíte nahoře, nebo můžete jen číst.
Tentokrát mě nadzvedl dotaz Daniely: “Petře, myslím si o sobě, že jsem hloupá a slabá. Tak o mně mluvil už první přítel. Po rozchodu s ním jsem byla dlouho sama na našeho malého syna. Pak jsem potkala muže, který se choval úplně jinak než dnes. I proto jsem s ním otěhotněla. Dcerka se bohužel narodila postižená. Přítele to změnilo, začal být zlý a protivný na mě i na dcerku. Na Vánoce mi řekl, že ji nenávidí. Že kdyby nebylo jí, byl by šťastný. Utekl od nás a já to už nedávám. Nedávám hlavně to, jak jsem hloupá a slabá.“
Toto je bludiště na Petříně. Je plné křivých zrcadel. V každém vypadám směšně. A taky se sám sobě směju. Protože vím, že tak zkrouceně ve skutečnosti nevypadám. Tady vím, že to není mnou, je to tím zrcadlem.
Když pak vyjdu ven, někdy se moc nezmění. Mezi lidmi je totiž mnoho takových křivých zrcadel. Také si před ně stoupnete a také Vás přesvědčují: Ty jsi hloupý, slabý. Tak jako ta petřínská zrcadla, která hlásí: Máš obří hlavu a pidinožičky.
Tak jako na Petříně, ani v běžném životě to ještě neznamená, že skutečně JSME hloupí a slabí. Dokonce takové oznámení často znamená, že je tomu naopak. A povím Vám proč.
Kolik unese slabý?
Když někdo dlouho sám vychovává malé dítě, podle mě nemůže být slabý. Vychovávat malé dítě o samotě mi připadá těžké. Kdo dlouhodobě snáší něco těžkého, ten nemůže být slabý. Slabý přece nic těžkého nesnese. Toto je důležité věta. Fixujme ji. Protože se přes ni vracíme ke křivému zrcadlu.
Ano: Slabý nic těžkého nesnese. Slabý nesnese to, že se mu narodí postižené dítě. Ba co víc, nemusí snést ani to, že někdo jiný postižené dítě – na rozdíl od něj – zvládá. Jak...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům