Proč jsme to vždy MY, kdo ve vztahu dělá první vstřícný krok

Záleží Ti na vztahu.

Chceš lásku dostávat.

Chápeš, že vyvážený vztah nepadá z nebe – že se musí vytvářet.

Chápeš, že než dostaneš, musíš někdy napřed hodně investovat.

Ale… i když dáváš, pořád nedostáváš.

Co teď?

Opravdu myslíš, že je především čas přemýšlet, co děláš špatně, nedostatečně?

Čeho ještě dělat víc?

Proč alespoň trochu nedostáváš, když už dlouho a hodně dáváš?

Když jsem psal svou novou knihu SPOLU, měl jsem před očima nejen ty páry, které SPOLU chtějí vytvářet lepší vztah, ale také ty “páry”, kde buduje jen jeden z partnerů.

Kniha SPOLU se nečte lehce. Vypráví totiž mimo jiné o tom, že vztah nemůže vybudovat jeden člověk. Umožní tedy i těm, kdo sice jsou “ve vztahu”, ale sami, pochopit, proč jejich vysněný vztah nefunguje, co skutečný vztah potřebuje, a to z OBOU STRAN.

Ano, kniha SPOLU je čtení i pro ty, kteří ve vztahu osaměli.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek, na které očekáváte odpověď. Není v mých silách ani časových možnostech odpovídat každému zvlášť. Snažím se poskytovat svoje pohledy na konkrétní okruhy dotazů prostřednictvím každodenních článků, pravidelných magazínů, knih, živých vysílání a podcastů. Každý všední den můžete poslouchat moje odpovědi na nejčastější otázky v pořadu Řešidlo, přehrávač mé řeči je nahoře, anebo můžete mou odpověď číst – jak je Vám příjemnější. Dnes na tento dotaz: „Petře, byla jsem týraná po celé dětství. Když jsem se osamostatnila, rodina začala ubližovat mému dítěti. Nechápu, jak to mohu dopustit. Mám-li definovat sebe, cítím celý život cejch černé ovce, označené, vydělené ze stáda. Když jsem byla holčička, otec vůči mně velmi zhřešil. Přesto, když měl nyní narozeniny, koupila jsem si šaty a chtěla mu poblahopřát, ukončit už to jeho zacházení. Řekl, že mě tam nechce. Proč mám potřebu udržovat s ním vztah? Proč mě bolí, že to nejde? Jak je možné, že mi chybí a já jemu ne?

Proč hledáme štěstí tam, kde jsme ho ztratili?

Začnu zeširoka.

Zdravý vztah, tak jako zdravý život či zdravá životospráva, je o vyváženosti. Zdravé je zkrátka to, kde příjem rovná se výdej. Zdravý vztah je tudíž ten, kde oba přibližně shodně dávají a přijímají, a toto platí ve všech rovinách vztahu. Například i u řešení problémů. Představme si v tomto smyslu dva sousedy, kteří spolu mají vycházet. Je dobré, když se scházejí u branky v plotu, spojujícím jejich pozemky. Tehdy se totiž vždycky “potkají na půli cesty”. (Tak se v psychologii vysvětluje kompromis.)

Kdykoli je vztah nevyvážený, nedělá nás šťastnými. Byť navenek lze předstírat, že nám jenom dávat nevadí, vnitřně je to horší: víme, že hodně dáváme a málo dostáváme. Toto objasním: Samotné dávání by nám vadit nemuselo, ale tlačit nás může vědomí, že málo dostáváme. Z toho plynou otázky: Ksakru, proč málo dostávám? Proč mi ten druhý nevěnuje víc času, lásky, energie?

Jakmile odpověď, která nám vytane na mysl jako první, zní: Asi pro druhého nejsem dost dobrý, pak tneme do živého. A špatná emoce, kterou v souvislosti s tímto uvědoměním cítíme, může být dána právě nevyváženým vztahem. A pozor, mluvím jak o příčině, tak o následku. To znamená, že fakt, že se necítím dost dobrý, může být následkem nevyváženého vztahu, to znamená nevyvážený vztah způsobuje, že se necítím dost dobrý, ale také to může fungovat naopak: můj pocit, že nejsem dost dobrý, je příčinou nevyváženého vztahu, tedy můj pocit vytvořil tento nevyvážený vztah.

Vysvětlím to.

Proč cítíme dluh, když přeplácíme?

Lidem, kteří si emočně velmi libují v nevyvážených vztazích, se říká manipulátoři. Oni žijí z energie těch, kteří jenom dávají. Sami manipulátoři nic dobrého druhým...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům