Než člověk potká spřízněnou duši, zpravidla pochybuje, zda vůbec existuje. Je lhostejné, zda má za sebou moře neúspěšných vztahů, nebo je teprve na vztahovém začátku, oba případy ho nabádají nevěřit. Anebo doufat, ale pak být zklamán špatnou zkušeností.
Ale já položím kacířskou otázku: A proč? Proč pochybujeme stále víc?
Říká Vám něco metoda zámku a klíčů?
Že ne? Tak možná proto pochybujete o existenci své spřízněné duše.
Objasním to. Ale popořadě.
Každý den mi přijde v průměru tři sta dotazů. Není v mých silách odpovědět každému jednotlivě, proto využívám články, magazíny, knihy (pokud jde o psanou formu), anebo živá vysílání a podcasty (pokud jde o formu mluvenou). Mnohé z vás k položení dotazu inspirují jiné položené a mnou zodpovězené dotazy. Jako dnes, kdy přišel tento e-mail:
„Petře, začátkem týdne jste četl dotaz paní (viz podcast Proč nás nikdo na první schůzce nezaujme), která nemůže najít pořádného partnera a váhá, zda má snížit své nároky. Já, společně s Vámi, volám: Ženská nesnižujte své nároky! Já to udělala už tolikrát a nic jsem tím nezískala. Měla jsem pak sice mnoho vztahů, ale s lidmi, které bych dříve nikdy nepřijala. Snažila jsem se ty děsné lidi přežít, a to tím, že jsem v nich zkoušela v každém okamžiku vidět to dobré. I kdyby jeden jediný rys. Třeba že alespoň nepijí. Nebo že alespoň nefetují. Nebo že alespoň nebijí mé dítě. Nikdy to ale nestačilo, všichni mi totiž nakonec hodně ubližovali. Proto Vám, Petře, chci říct, že pozitivní myšlení nefunguje…“
Nehledej u člověka jen to dobré
U té poslední věty se musím zastavit. A pousmát. Povím Vám proč. Někteří lidé se totiž domnívají, že myslet negativně znamená vidět na tom, co se nám děje, jenom to špatné, a myslet pozitivně znamená naopak vidět na tom, co se nám děje, jenom to dobré.
To je omyl. Vysvětlím to na minci, třeba jednoeurovce:
Když to, co prožívám a co mě trápí, vypadá jako tato strana mince, co to znamená? Negativní člověk, který tuto stranu vnímá jako špatnou, řekne: Na té minci ani není žádná druhá strana. Neboli: Na tom, co prožívám, není nic dobrého a nikdy nebude.
Pozitivní člověk je odlišný v tom, že když prožívá něco špatného, neřekne, že není a nikdy už ani nebude něco jiného. Ví, že existuje i jiná strana mince. Zatímco negativní člověk je upnutý jen na jedinou stranu, jen na negativní odstín přítomnosti, pozitivní člověk ví, že mince má i druhou stranu. Že má obě strany. To je pozitivní myšlení.
Jinak řečeno: Pozitivní myšlení neznamená vidět na člověku JENOM to dobré. To je idealismus. Snaha myslet si, že druhý je dokonalý, bez chyb. Pozitivní myšlení naopak znamená NEVIDĚT na člověku jenom to dobré. Uvědomovat si, že každý člověk má obě stránky osobnosti. Nějaké přednosti, fajn, ale i nějaké nedostatky. Pozitivní myšlení je zkrátka nejbližší realismu, skutečnosti.
Sleduj dobré i zlé, realitu osobnosti
A proč o tom mluvím v souvislosti se spřízněnou duší a jejím vyhledáváním?
Protože nesmíte vidět na lidech jenom to dobré. Jinak na nich budete přehlížet to zlé. Člověka se musíte snažit vidět reálně. Pozitivní myšlení v tomto směru říká, že i když existují toxické vztahy, například s alkoholiky, feťáky, násilníky, tak nejsou jenom tyto vztahy. Jsou i...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům