“Nejtěžší,” pravil profesor Skřejpek při mé první přednášce na právech, “není prokázat vinu, ale nevinu.” A nutil nás o tom přemýšlet.
Mnohokrát jsem si na něj vzpomněl, když jsem později řešil případy žárlivosti. Učily mě, že hlavní problém je v představě. Utkvělé představě o vině. Představě, která ovlivňuje veškeré myšlenky. Pak není ani tak důležité, na co se žárlivý člověk dívá, ale co vidí.
Ostatně, objasním to ve své dnešní odpovědi na mnoho Vašich otázek, z nichž vyberu tuto: „Petře, zaujal mě Váš včerejší podcast (Rozum versus emoce aneb Co o nás říká strach) o rozdílech mezi racionálním a emocionálním strachem. Především Vaše teze, že špatná emoce prostě nemůže přinést dobrý výsledek. Uvádíte to právě na příkladu podezíravosti, když se Vaše partnerka zpozdí a Vy jste si umanul, že ,Vám byla nevěrná’. A říkáte: Buď přijde domů a bude se ve dveřích usmívat, protože bude ,předstírat, že se nic nestalo’. Anebo se ve dveřích usmívat nebude, protože ,bude dobře vědět, že se něco stalo a bude mít černé svědomí’. Jako by ani nezáleželo na tom, jak se před podezíravým člověkem chováte. Vždy jste v jeho očích vinni. Jak ale potom jednat se žárlivcem, když cokoli uděláte, je důkaz Vaší viny?“
Moc emočního zápisu
Navážu na včerejší podcast a pojmy, které jsem v něm použil:
S člověkem, kterého ovládá žárlivost, to znamená emocionální strach, musíte jednat jako s člověkem, který má zranění z minulosti. To zranění jste nemuseli vytvořit Vy, ale to nic nemění na tom, že ten člověk zraněný je. A jako zraněný se chová.
Cítí bolest, cítí pochybnost, bojí se věřit, protože ví, že člověk dokáže podvést.
Dokonce to nemusel zažít na vlastní kůži. Stačí, že to slyšel. Možná od svého kamaráda, jemuž byla partnerka nevěrná. Snad od herce v televizi, kterého kdosi podvedl v seriálu.
Není důležité, ODKUD to člověk má. Důležité je, že má ve své citové paměti emoční zápis tohoto znění: Člověk dokáže podvést. A ten emoční zápis je tak hluboký a pro něj tak zásadní, že špatná emoce, kterou s ním má spojenou, ovlivňuje způsob, jímž vnímá události, okolnosti, lidi. Jinými slovy: Špatné pocity kalí myšlenky a špatné myšlenky vedou k toxickým činům. Ty způsobují toxické výsledky, které nazpět toxikují pocity. Je to zkrátka uzavřený kruh. Jakmile vložíte do hlavy špatný pocit, třeba pochybnost, na konci je vždy špatný výsledek a ještě horší pocit. Na žárlivosti je to vidět nejlíp.
Vždycky vinen!
Uvažujme: Jestliže (od kamaráda nebo z televize nebo z vlastní zkušenosti) už vím, že člověk dokáže podvést, a trápí mě představa, že bych i já mohl být podveden, pak špatná emoce z tohoto emočního zápisu plodí pouze špatné myšlenky. V reálu takto:
Když potom přijde partnerka domů, můj rozum, který se drží špatné myšlenky, vidí na partnerce pouze špatné věci. “Důkazy”, které potvrzují, že mě partnerka chce podvést.
Například když vidím, že se po příchodu domů ihned dívá na telefon, je mi jasné, že je mi nevěrná, protože “jí už milenec píše nebo ona zjevně čeká, až jí milenec napíše”.
A když se po příchodu domů nedívá na telefon, je mi jasné, že je mi nevěrná, protože už si “zjevně psaní s milencem vyřešila ve výtahu”, nebo “před domem pro jistotu zavolala a milence varovala: Už budu doma, lásko, teď mi nepiš“.
Anebo,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům