Už v nedělním živém vysílání na téma Bolestné konce a lepší začátky jsem vyprávěl příběh starého muže, který učil lidi, že není tak snadné v dané chvíli říct, je dobré a co špatné: protože život je jako kniha, má mnoho kapitol, a i ty zdánlivě špatné se mohou časem ukázat jako potřebné a prospěšné, například aby pročistily naše nejbližší okolí.
Jinak řečeno: Vše má svůj příběh. I momentální lidské jednání. A abychom porozuměli dnešní kapitole, musíme se zajímat i o ty předchozí. O příčiny tohoto jednání. Potom se může stát, že člověku, kterého bychom bez znalosti jeho minulosti uspěchaně odsoudili, můžeme porozumět. Pochopit jeho dnešní jednání. A pomoci mu s uzdravením jeho ran.
Věřím, že to bude patrné i z mého dnešního povídání. Denně od Vás dostávám v průměru tři sta dotazů. Věnuji svým odpovědím nejen každodenní články, ale i podcasty. A když je třeba objasnit věc víc do hloubky detailu a šíře souvislostí, vyhradím danému tématu celý stostránkový magazín FC. Jako v případě tématu Proč neznám Tvoje Proč. Tedy když musíme strpět něčí toxické jednání či dokonce opuštění a nechápeme proč. Jeden z těch odstínů mohu ukázat na zdánlivě bizarním případu, který ale přesto zanechal v tazatelce emoční stopu a nedůvěru. Dotaz zněl: „Petře, mám úžasného partnera, jen s jedním ALE. Nemohu se přenést přes jednu jeho chybu. Když jsme spolu začínali, zamlčel, že dál žije u své bývalé přítelkyně. Provalilo se to a on před mnou brečel a klečel, ať mu odpustím. Nikdy mi nic špatného neprovedl, a tak jsem mu dala možnost. Nyní spolu žijeme a byli bychom šťastní, kdyby ve mně pořád nebyla stopa té zrady a spolu s ní obava, že bych mu možná neměla ve všem důvěřovat. Ani teď, když mi něco tvrdí. Co mám dělat?“
Zbrklá a rozvážná cesta
Kdo četl magazín FC Odpustit neznamená zapomenout, ví, proč kladu takový důraz na proces porozumění, ať už člověku, nebo konkrétní situaci. Ukážu to na tomto případu:
Obecně platí, že pokud zjistíme, že nám někdo lže či něco zamlčuje, máme dvě možnosti. Buď ho hned odsoudit a odpojit se od něj, anebo, ještě než ho odsoudíme, pokusit se mu porozumět. To znamená: Zeptat se PROČ. Proč mi lžeš. Proč mi něco zamlčuješ.
Porozumění a odsouzení jsou dva odlišné směry. Porozumění je cesta ke sblížení, kdežto odsouzení je cesta k odloučení. Snaha o porozumění svědčí nejen o našem zájmu získat odpověď, proč to ten druhý udělal nebo stále dělá, ale také svědčí o naší představivosti – že jsme schopni za tím, co udělal nebo stále dělá, připustit i nějaký hlubší příběh. Vidět i nějakou jinou možnost než tu, že druhý je jenom zlý a chce nám jenom ublížit.
Musí existovat nějaké PROČ. Jenom blázni dělají věci bez důvodu. A lež nebo zamlčování nejsou bláznivost. Lež i zamlčování jsou vědomý čin. Kdo lže či zamlčuje, ví, že neříká pravdu. A přesto to dělá. A pokud dokážeme připustit, že za tím nemusí být jen důvod nám ubližovat, můžeme prostřednictvím porozumění dokonce zjistit, že to všechno dělá i tehdy, když nás miluje. Ano, lže či zamlčuje, i když nás miluje! Nepředstavitelné? Že už byste druhého šmahem odsoudili? Ukážu Vám, kam nás může dovést cesta porozumění…
Nechtít to zažít podruhé
Nejprve předešlu, odkud to vím.
FirstClass je největší prostředí sdílení partnerských problémů na českém internetu. První adresa, která řadu lidí napadne, když se chtějí na něco zeptat, s něčím poradit. A protože facebookovou stránku sleduje víc než 300 000 fanoušků a webovou stránku FirstClass.cz víc než milion lidí, často se mi stane, že mi napíšou, aniž to ví jedna o druhé, obě strany téhož případu zároveň. Tudíž já pak čtu nejen smutný e-mail toho, kterému je ubližováno, ale i smutný mail toho, kdo ubližuje a kdo má černé svědomí – a který mi sám poskytuje vysvětlení, proč ubližuje. A tak je to v mnoha případech, tedy i v případech zamlčování.
Proto vím, že mnozí lidé zamlčují ne proto, aby ublížili druhým, ale...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům