Jak se chovat k toxické rodině svého partnera

Ignorovat je. To si můžeme dovolit vůči cizím lidem.

Ale copak je možné ignorovat toxické rodiče vlastního partnera?

Vždyť s nimi MUSÍME vycházet! – Tak obvykle uvažujeme. A proto se trápíme, když s námi zacházejí tak, jako bychom byli obtížný hmyz, nadbytečný kus nebo outsideři.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek, jak zvládnout konkrétní problém. Věnuji odpovědím své články, podcasty, a když je potřeba odpovědět obsáhleji, zaměřuji na konkrétní téma celý jeden magazín FC (vždycky sto stran pro komplexní pochopení a vyřešení problému; témata posledních vydání naleznete zde) a nebo své knihy.

Jak ale zacházet s toxickým prostředím, když jej vytváří (ne)vlastní rodina? Jak vůbec takový postoj blízkých lidí vůči nám chápat? Dnes odpovím nejen autorce následujícího dotazu, ale i všem, které potkává podobná těžkost: „Petře, snažím se být co nejlepší partnerkou svému příteli i co nejlepší mámou našemu dítěti, a přesto ať udělám, co udělám, rodině mého přítele se nezavděčím. Stále proti mně něco mají. Já se ustavičně snažím s nimi nějak vycházet, ale zdá se mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Trápí to mě i mého přítele. On je na mé straně, hádá se s rodiči, ale ani to nepomáhá. Co mám změnit, aby vztah s jeho rodinou fungoval?

Proč se k nám takhle chovají?

Předně, otázka by neměla znít: Jak mám změnit vztah s rodinou svého přítele, ale Jak mám změnit vztah k rodině svého přítele – a vůbec k lidem kolem sebe.

Hlavně, musíte si uvědomit, že lidé se k Vám nikdy nebudou chovat tak, jak chcete Vy, ale vždy tak, jak chtějí ONI. A to, JAK se k Vám oni CHTĚJÍ chovat, na to je vždy odpověď v nich samotných.

Třeba v nějaké hořkosti, kterou si do vztahu s Vámi přinesli z jiných svých vztahů a která otrávila jejich náladu, a proto teď otravují náladu Vám. To však platí spíše o krátkodobém nevycházení s nějakým člověkem. Pokud s někým nevycházíme dlouhodobě, může to být o jeho nastaveném myšlení vůči nám. On se prostě rozhodl, že nás nebude mít rád. A k tomu může mít svůj oprávněný důvod. Může mít prostě pravdu. Ovšem SVOJI pravdu.

Proč se jim nelíbíme?

Dejme tomu, že JEJICH důvod je v tomto: Rodiče si pro své milované dítě představovali JINÉHO partnera. Tento (my) se jim nelíbí. Tento totiž neodpovídá JEJICH představám.

Ale my musíme pochopit, že je to naprosto v pořádku.

Ti rodiče opravdu mohou mít jiné zkušenosti, jiný vkus, jiné potřeby než jejich dítě. A proto by také s NÁMI nikdy nebyli. To ale vůbec nevadí. Naším partnerem nejsou ONI, ale NÁŠ partner. Proto nevadí, že JIM nevyhovujeme. Důležité je, že vyhovujeme JEMU.

Rodiče bohužel mnohdy nechápou, že děti nejsou klonem svých rodičů. Děti jsou odlišné bytosti. Mají své vlastní představy, sny, priority. To, že nás tedy nemilují něčí rodiče, je v pořádku. My přece nepotřebujeme, aby se do nás zamiloval tchán nebo tchyně. My chceme, aby nás miloval náš partner.

A právě na tom by rodičům mělo záležet v první řadě. Aby jejich dítě, tedy náš partner, byl šťastný. Abychom SPOLU byli šťastní. Protože pak budeme šťastní VŠICHNI. I oni.

Ale pokud si rodiče myslí, že si jejich dítě může vzít jenom člověka, kterého vyberou oni, pak se vracíme o pár staletí nazpět – do doby, kdy mnozí lidé byli nešťastní. Nerozváděli se, protože to nebylo možné – došlo přece ke spojení majetku. Ke sňatkům z rozumu, ne z lásky. Pro rodiče to bylo výhodné. Svoje děti měli jako nástroj. A proto se rodilo nejvíce nemanželských dětí v historii. Vždy, kde nebyla na prvním místě láska, láska chyběla.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde

A toto je něco, co rodičům svého partnera nevysvětlíte. Oni mohou mít svou pravdu. Pro ně nemusíte být dost dobří. A když se rozhodnou, nebudete pro ně dost dobří nikdy. A to myslím doslova. Uvedu příklad:

  • Máte dítě se svým partnerem. Jeho rodiče chtějí vnoučka vidět. A přitom k Vám budou toxičtí, ať uděláte cokoli. Nikdy se jim nezavděčíte, vždy budete za špatného. Buď jim přestanete své dítě vozit a uslyšíte, jak jim ho odpíráte. Nebo jim ho budete vozit nadále a vždy uslyšíte, že dítě vypadá hrozně. Že mu určitě buď nedáváte najíst, takže je pohublé, nebo mu dáváte najíst až moc, takže je tlusté. Nebo je problém v oblečení – jednou ho má málo, takže mu musí být zima;...

    Chcete pokračovat ve čtení?
    Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům