Snažíš se být co nejlepším, nápomocným, milujícím, vždy transparentním partnerem, a přesto… cítíš, že protějšek o vztahu pochybuje?
Nezamlčuješ, nelžeš, komunikuješ, zajímáš se, plánuješ, a přesto… vnímáš, že protějšek ztrácí svůj tah, úsměv, stále více projevuje pochybnost, nejistotu, ba nedůvěru?
Nebo už i sleduje Tvůj telefon, stále méně se usmívá, zato více mračí, uzavírá se do sebe a Ty už tušíš, že něco visí ve vzduchu, nějaká jeho vnitřní konstrukce, domněnka, strach, které jsou však k smíchu, protože se ničeho špatného nedopouštíš… tak PROČ?
Můj ranní článek o 7 kapkách plnících nádobu bolesti vyvolal mnoho Vašich dotazů, které souvisejí s Vašimi osobními příběhy. Snažím se odpovědět na většinu z nich. Na jeden ale odpovím prostřednictvím Řešidla. Nejen autorce následujícího dotazu, ale všem, kteří ve svých vztazích zažívají něco podobného a neumějí si to vysvětlit. Onen dotaz zní: „Petře, vůbec nevím, jak mám pochopit to, že můj přítel nepřetržitě panikaří, sýčkuje, že od něj určitě odejdu, že je na světě spousta hezčích a bohatších mužů, že mu jistě budu nevěrná, že je to jen otázka času. Má obrovský problém se sebevědomím. Jak ho mám přesvědčit, že se to nestane? Proč mi tak nevěří, když mu k tomu nezavdávám důvod?“
1. důvod: Emoční zápis
Je to častý problém.
Někteří lidé jsou vnitřně přesvědčeni, že je zradíme, a to především tehdy, když už to zažili. Nemuseli to zažít s námi, dokonce to nemuseli zažít ani na vlastní kůži, mohli jen téma rozpadu nadějného vztahu určitým bolestným způsobem někde slyšet či vidět.
A pokud se jich ten zážitek emočně dotkl, pak se do jejich citové paměti vyryl takzvaný emoční zápis. Ten emoční zápis, kdybychom si ho představili jako uloženou esemesku, mohl znít například takto: Když je vztah moc hezký, není to skutečnost, je to jen iluze.
To mohlo být poselství, které si odnesli ze své minulosti nebo z cizího příběhu, který je zabolel u přítele, kolegy nebo i v televizním seriálu. Na původu nezáleží. Důležité je, co tento emoční zápis od té chvíle vypráví: Máš hezký vztah? Co když je to iluze? Co když zdánlivé milující chování Tvého partnera je jenom maska, pod kterou se ve skutečnosti skrývá podvádění, neupřímnost, faleš? Co když to přijde, anebo co když se to už děje, tedy co když Ty jenom marníš čas ve vztahu, který spěje ke zhroucení?
2. důvod: Strach silnější než rozum
Když náš partner něco tak bolestného osobně zažil, slyšel nebo viděl, když mu byl tento příběh sugestivně podán tak, že si položil otázku CO KDYŽ (se to stane/děje i mně?), je možné, že se emoce proměnila ve strach. Respektive v jeho přesvědčení, uvěření, že by měl být obezřetnější, protože se to může stát každému (princip televizních seriálů nebo reality show). A výsledkem může být myšlenkový závěr, že když je vztah moc hezký, je to vlastně nebezpečné, protože to možná je jenom iluze.
A tak ve chvíli, kdy je náš vztah nádherný, může náš protějšek paradoxně tím víc bít na poplach. Pochybovat, bát se, a adekvátně svým negativním emocím začít měnit chování vůči nám. Místo aby nám o to víc věřil, neboť si to svým perfektním přístupem ke vztahu zasloužíme, on se naopak začne mračit. Někdy dokonce i couvat. Protože právě tehdy začne mít strach, že se naplní přesně to, co buď už sám zažil, nebo to někde slyšel, viděl.
3. důvod: Sebenaplňující vazba
Takový toxický emoční zápis, který se mohl vrýt do hlavy našeho partnera i bezděky, jen zasetím semínka pochybnosti jinou osobou, dokáže potom zničit vztah bez ohledu na to, jak se chováme. Začne totiž takzvaná sebenaplňující vazba, kdy soustředění našeho partnera směřuje k tomu, aby nás přistihl – aby se potvrdilo jeho přesvědčení. Tehdy se aktivuje takzvané selektivní vnímání, kdy ze všech vnějších podnětů přijímá jen ty, které odpovídají jeho utkvělé představě Partner mě opustí, nebo ty vnější podněty, které této představě neodpovídají, si ve své mysli vyhodnocuje tak, aby představu potvrdily.
Je tedy jedno, co děláme. Vždycky jsme v jeho mysli vinni (viz příklady utkvělé žárlivosti v Rozum versus emoce aneb Co o nás říká strach). A já uvedu ještě jiný příklad:
- Představme si, že se chováme jako normální člověk, to znamená jako každý člověk chybujeme. Například tak, že nám v hádce občas ujedou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům