Představ si, že ten, koho miluješ, se Ti začne vzdalovat.
Znamená to tedy, že Tě nemiluje?
Může snad odejít ten, který mě miluje?
A může mě ten, kdo odešel, začít (třeba i dodatečně) milovat?
Jakou roli vůbec hraje fyzická vzdálenost a láska? Je to opravdu tak, že čím déle jsou lidé fyzicky vedle sebe, tím více se milují? Nebo to někdy tak, že čím déle jsou spolu, tím více se jeden druhého přejedí? Nedodává občasné fyzické odpojení vzácnost vztahu?
To všechno jsou otázky, které mi kladete. Každý den dostanu v průměru tři sta takových otázek. Není v mých časových či kapacitních možnostech odpovědět každému jednotlivě, ale odpovědět chci. A tak odpovědi vždy na jeden často se opakující dotaz věnuji Řešidlo.
Dnes mě zaujalo upozornění na zdánlivý rozpor v mých knihách: „Petře, čtu Vaši novou knihu SPOLU, kde píšete: ,To, že někdo odchází ze vztahu, nemusí nutně znamenat, že druhého nemiluje, ale třeba že bolest, kterou vinou partnera cítí, je už příliš velká na to, aby se dál dala snést’. V jedné z předchozích knih, Protože, jste ale psal, že ten, kdo opravdu miluje, ve skutečnosti neodchází. Můžete objasnit tento rozpor?“
Dva druhy odpojení
O rozpor nejde. Vysvětlím to.
Odpojování od druhého člověka je totiž dvojí – jednak fyzické, a jednak emoční.
To, že se od člověka odpojíme fyzicky, nemusí nutně znamenat, že jsme se od něj odpojili také emočně, a naopak to, že se od člověka odpojíme emočně, nemusí znamenat, že jsme se od něj odpojili také fyzicky.
Příklad: Od člověka se můžeme odstěhovat, tedy odpojit se fyzicky, ale nadále na něj můžeme myslet, dokonce i víc než kdy předtím. Jinak řečeno: Právě proto, že už ho nemáme fyzicky vedle sebe, nám může o to víc chybět, o to víc se můžeme trápit rozchodem a přemýšlet, co jsme mohli udělat jinak. Nadále jsme tedy s tímto člověkem v emočním spojení, chybí nám, stýská se nám, milujeme ho i víc než kdykoli předtím a těšíme se, až se znovu potkáme. To všechno jsou emoce, které při fyzickém odpojení mohou naopak zesílit.
A obráceně: Přímo fyzicky vedle sebe můžeme nadále mít člověka, který se ale od nás už dávno emočně odpojil. Jeho tělo vedle nás je, ale emočně jsme mu už lhostejní, nezáleží mu na nás, nezajímá se o nás, jako bychom pro něj byli vzduch. Ale ne tak vzácní – jako vzduch, bez kterého nelze žít. Naopak tak bezcenní – jako vzduch, kterého je všude plno.
To je rozdíl mezi odpojením emočním a fyzickým. A proto se může stát, že někdo sice fyzicky odejde ze vztahu, třeba si i začne vztah jiný, ale uvnitř, ve své mysli a ve svém srdci, dál zůstává s původním partnerem. Emočně ho totiž nikdy neopustil.
Člověk, který trvale miluje, prostě neodchází, a tak se ani nemůže vrátit
Jak píšu v knize SPOLU, která je právě o řešení zdánlivě bezvýchodných situací včetně neuzavřené...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům