Máte nebo plánujete dítě a přemýšlíte o jeho výchově?
Přísaháte si, že ho nikdy neuhodíte, ale pak přijde vypjatý okamžik, kdy stejně dítě “zatratíte”?
Snažíte se s dítětem diskutovat jako s dospělým, ale jsou věci, které se Vám nedaří mu vysvětlit a beztak komunikaci “rovný s rovným” musíte opustit a být autoritativnější?
Míváte někdy špatné svědomí či pocit, zda jste opravdu dobrým rodičem a dáváte dítěti všechno, co potřebuje pro zdravý růst? Jenže co zdravý růst vlastně je?
Ve své knize Čtyři prány štěstí uvádím, jak může toxické rodičovství zničit člověku jeho sebevědomí, sebevnímání, sebepřijetí, jak může poznamenat jeho budoucí vztahy, měnit jeho pozici z otevřeného srdce, jež by se pro druhé rozdalo, v oběť, schopnou na vztahy zcela zanevřít a trpět v osamění. Ano, to všechno v člověku pomáhá utvářet výchova.
Dva směry
Někdo se pokouší působit na dítě hlavně tak, aby ovlivnil jeho osobnostní rozvoj k obrazu svému. Jiný se snaží vyvádět ho z přirozené sebestřednosti více k odpovědnosti za druhé, za vztahy. Další se soustředí na vytváření takových podmínek, v nichž se dítě může samo vyvíjet “po svém”, tedy být co nejvíce sebou samým a rozvíjet co nejlepší verzi svého Já.
Odstínů výchovy je zkrátka řada. Směry jsou ale v zásadě jen dva. Říká se jim pozitivní a negativní výchova. Vycházejí z koncepce pozitivního nebo negativního myšlení, potažmo pozitivního nebo negativního rozhodování na důležitých křižovatkách života. Téma jsem otevřel už ve včerejším živém vysílání o intuici, snad i proto mi přišla tato otázka, jež si zaslouží mou pozornost: „Petře, často používáte pojem pozitivní výchova. Můžete ho víc objasnit, a to i na konkrétních případech? Taky jsem rodič a někdy mám pocit, že bez pohlavku to prostě nejde. Znamená to, že v takové chvíli provádím negativní výchovu?“
Aktivní versus pasivní
Slovo pozitivní si někteří lidé mylně zaměňují s pojmy úsměv, radost, štěstí. Domnívají se, že být pozitivní znamená mít snadný a pohodlný život. Opak je pravdou.
Jak dobře víme v dnešní době, slovo pozitivní má blízko k slovu aktivní. Podstoupíme-li test na covid a je-li nám oznámeno, že byl pozitivní, nemáme příliš důvodů k veselosti. Informace totiž říká, že pozitivní nález svědčí o aktivitě viru. Zatímco negativní nález ve vzorku vypovídá o pasivitě viru, potažmo nepřítomnosti jakékoli aktivity. Fixujme to.
Pozitivní člověk je tedy člověk v jistém smyslu aktivní. A negativní člověk v jistém smyslu pasivní. Ukažme si to na bizarním příkladu:
- Představme si bahno. Nemusí jít nezbytně o bahno na ulici, ale i bahno v osobním životě, jímž můžeme procházet. Spadne-li člověk do bahna, svým následným postojem ukáže, jaký je.
- Negativně laděný člověk bude pasivní, z bahna nebude vstávat, jen bude naříkat na osud, na smůlu, jakou má proti ostatním, kteří kolem normálně chodí. Obviňování života nebo okolí je z pohledu řešení jeho situace pasivní projev, protože nepomáhá podstatě věci – aby přestal v bahně ležet. Negativní člověk jedná tak, že svou mrzutou situaci nezlepšuje, ba naopak.
- Naproti tomu pozitivní člověk po pádu do bahna začne být aktivní. Ano, právě pád do bahna ho přiměje ke změně chování tak, aby v bahně nezůstal. Snaží se najít způsob, jak vstát.
V každé své knize nebo magazínu varuji, že osobní rozvoj, tedy pozitivní myšlení, jsou o všem, co je NEsnadné, NEpohodlné, NEpříjemné. Protože to znamená řešit své potíže.
Pasivně obviňovat druhé či život sám je vždy snazší. Naproti tomu aktivně hledat řešení svého problému je vždy náročné, ale ve výsledku právě to stojí za to, protože jedině to může změnit naši situaci k lepšímu.
Lidé pozitivní i negativní procházejí ve svých životech problémy – v tom mezi nimi není ŽÁDNÝ rozdíl. Rozdíl mezi nimi je v tom, jak se ve svých problémech zachovají. A s tím souvisí jedna klíčová podstava pozitivní i negativní výchovy.
Co uděláš poté, co padneš?
- Přirozeně každého člověka štve, když padne do bahna.
- Nikomu nedělá dobře, když leží v bahně.
- Nikdo nechce totéž bahno zažít znovu.
To mají lidé společné.
Rozdílné mají to, že negativní člověk po pádu do bahna objektivně nedělá nic proto, aby z toho bahna vstal. On si paradoxně myslí, že ano. On věří, že nadávat na druhé, na osud, na to bahno jako takové, něco změní k lepšímu. A proto se tomu říká negativní myšlení. Pochází od slova negativ. Tak se označoval filmový pásek, vkládaný do starého fotoaparátu, který po osvícení ukazoval odstíny obráceně. Kde měla být tmavá, tam byla světlá. A kde měla být světlá, tam byla tmavá. Zkrátka: Bylo to naopak. Být negativní – a to je taková soukromá katastrofa člověka – znamená vytvářet opačné výsledky, než jaké tento člověk zamýšlí. Opačné, než chce. Opačné, než jaké pomohou. A u rodičovství je to bohužel vidět nejlépe.
Chránit před pádem versus Učit vstát
Snad žádný rodič na světě nechce vidět své dítě nešťastné. Pozitivní a negativní rodič se tohoto cíle ovšem snaží dosáhnout naprosto opačně!
Negativní rodič říká: Nesmíš zažít pád. Protože pád bolí. Jakmile jednou padneš, z bahna se nedostaneš....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům