Opustil Tě někdo, a přece se pořád připomíná?
Dává Ti najevo, že nemůže být s Tebou, a přitom se zdá, že nemůže být ani bez Tebe?
Co s tím? Čekat, až se rozmyslí? Ale proč vlastně pořád “nemá jasno”?
Celých sto stran jsem vyhradil pouze jednomu tématu Proč neznám Tvoje Proč v tomto novém vydání magazínu FC. A s tím přišly i Vaše otázky, týkající se Vašich konkrétních příběhů. U žen umocněné zkušeností s Chlapečky (viz 5 rozdílů mezi Chlapy a Chlapečky).
Jako tento dotaz: „Petře, přítel mě opustil v pátém měsíci těhotenství. Vadilo mu moje břicho, kila navíc. Odešel k jiné, prý je to modelka. Když jsem porodila a dala fotku na Facebook, uviděl komentář mého bývalého spolužáka, který se vyznal z lásky ke mně a že si prý ,vždy přál mít se mnou tak krásné dítě’. Bývalý mi začal dělat scény, pak prosil na kolenou, dala jsem mu druhou příležitost, vrátil se ke mně, ale vydržel u nás ani ne měsíc. Pak se slovy, že ,v tom řevu se nedá spát’, odešel zase k té ,modelce’. Nedávno, když se ke mně ten bývalý spolužák už začal nastěhovávat, se bývalý přítel opět agilně ozval, že chce zpátky. Proč to dělá, když na vztah, natož na rodičovství, zjevně nemá?“
Když se dotkneš ega
Už v článku 5 rozdílů mezi Chlapy a Chlapečky jsem vysvětloval, že po světě chodí lidé, kteří ještě nepochopili, k čemu vlastně je vztah. Myslí, že vztah je zápasnický ring, kde se ocitají dva soupeři a ten, který má na vrch, si na konci může pohladit své ego. Proto tam tito lidé, v mužské podobě nazývaní Chlapečci, vstupují. Výhradně kvůli svému egu.
To ego jim nedovolí přiznat si, že vztah může být od toho, abychom se cítili silnější, než když jsme sami. Já jsem přece dost silné, plamenně vykřikuje ego. Ale není. Když někdo zraní ego takového Chlapečka, cítí se slabý. A tehdy intuitivně potřebuje nějakou dobrou duši, která ho obejme, uklidní, povzbudí, zkrátka posílí. To je podstata vztahu: Když nám je nejhůř, nebýt na to sami. A naopak, když je druhému nejhůř, být s ním. Obejmout ho, uklidnit ho, povzbudit ho, zkrátka posílit. Ne oslabit. To je rozdíl mezi srdcem a egem.
Když srdce potká ego
V knize Dvanáct srdcí, která je o vztahovém vyzrávání a u mužů o proměně Chlapečků v Chlapy, popisuji, že Chlapeček je jednoduše ten, kdo si nedokáže přiznat svou slabost. Když něco v jeho životě není v pořádku, jeho postoj je, že vždy za to může někdo druhý. Nebo někdo třetí, třeba dítě. Nikdy ne jeho emoční nevyrovnanost, nezralost, nedospělost.
Chlapeček tak vůbec nepochopí, jaký poklad může mít v druhém člověku. Natož v ženě, která sama odnosila, porodila a vychovává dítě. Kolik těžkostí taková žena musela zažít, překonat, vybojovat? To si umí představit jenom Chlap. Protože ten těžkosti, byť jiného druhu, poznal a překonal či překonává. Ten takovou ženu naopak chce po svém boku. Ví, že je silná, že mu bude oporou a v neposlední řadě že za něj bude vděčná, a to tím spíš, když má za sebou předchozí zkušenost s Chlapečkem, tedy s někým, kdo ji nejen do těžkostí přivedl, nejen jí v těžkostech nepomohl, ale ještě ji v těžkostech nechal…
Když slabost sama sebe nechce vidět
A tady nastává podstata problému.
Toto Chlapeček neunese. Nepřipustí, aby byl tak lehce nahrazen. On přece „není slabý“! Není možné ho „jen tak zaměnit“!
A když opuštěná žena naznačuje, že ano, on jí prostě nedovolí vytvořit si nový vztah, a tím pádem dát všem kolem najevo, že se bez Chlapečka snadno obejde. Proto Chlapeček neustále “vráží nohu do dveří”, aby žena nemohla uzavřít minulost, aby mu ponechala zadní vrátka otevřená....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům