Jak je možné, že si druhý neuvědomuje to, co je přece TAK JASNÉ?
Také nad tím přemýšlíte?
Mám pro Vás odpověď. A ta možná ve Vás potlačí jedno: očekávání.
Jak píšu v knize Protože, vysvětlující zdánlivě nepochopitelné přemety a těžké situace ve vztazích, očekávání je až zločin, kterého se dopouštíme na druhých, a následné zklamání z nenaplněného očekávání trest, který pak vykonáváme na sobě.
Proč jsem tak příkrý? Objasním. Do Řešidla, seriálu mých každodenních podcastů, které můžete poslouchat na Spotify, Google či Apple Podcasts nebo kliknutím na výše umístěný přehrávač v tomto článku, mi totiž přišel tento dotaz: „Petře, přečetla jsem všechny Vaše knihy a na jednu otázku pořád nemám odpověď. Proč, když dávám druhému lásku, on mi ji nevrací? Copak si neuvědomuje, že mě tím pomalu ztrácí, že jednoho dne přijde o zdroj inkasované lásky, že se nemohu dlouhodobě vydávat z toho, co se mně samotné nevrací, že prostě nemohu jen dávat donekonečna? Copak nechápe, že mě to trápí?“
Největší lež
Tento problém je všeobecně rozšířený. Jeho podstatou je, že lidé soudí druhé podle sebe. To znamená, že mají pocit, že když se k druhým budou chovat dobře, budou se i druzí k nim chovat dobře. Ale to je bohužel mýtus.
Předně, abyste zbytečně nespatřovali chybu v sobě a nervali si pro to vlasy, dodám: Pro nás je naprosto přirozené, že druhé lidi soudíme podle sebe. Že očekáváme, že druzí udělají přesně to, co bychom na jejich místě automaticky a samozřejmě udělali my. Ale jedno nám úplně nedochází. Že my děláme to, co děláme, a následně očekáváme, že i druzí udělají totéž, jenom proto, že pro nás je to normální. Pro nás, zdůrazňuji.
Přitom co je normální pro nás, to nemusí být normální pro druhé. Oni jsou jiní lidé. Mají za sebou jinou výchovu, jiné dětství, jiné mládí, jiné zkušenosti, jiné hodnoty, tedy mají jiné normálno. A to dosavadní normálno vytvořilo jejich současné myšlení.
Z jejich normálních myšlenek vyplývají jejich normální činy. To znamená, že všichni lidé se chovají podle toho, jak sami myslí, jak sami uznají za vhodné, neboli: chovají se podle toho, jací jsou sami. Toto, prosím, vždycky fixujme.
(Více o tom i v magazínech Odpustit neznamená zapomenout a Proč neznám Tvoje Proč)
Střet odlišných normálen
Každé úterý mám živé vysílání pro uzavřenou skupinu Klub Motivace (ke vstupu je třeba registrace zde). Nedávno jsme si přes hodinu povídali také o tom, jak vzniká normálno.
Ukažme si, jak vypadá, když se střetnou dvě odlišná normálna.
Například žena, pro kterou je normální přijít domů a povídat si, potká muže, pro kterého není normální přijít domů a povídat si, ale pro kterého je normální naopak buď přijít domů a nepovídat si, nebo vůbec nejít domů a povídat si v baru s kamarádem. Neznamená to, že ten muž je nenormální. On je normální podle sebe.
Anebo muž, který se na seznamce pohybuje pouze proto, aby sehnal partnerku na sex, narazí na ženu, která se seznamuje proto, aby...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům