Opustí Tě blízký člověk a pomyslíš si: Asi nestojím za nic.
Nebo: Ve vztahu necítíš své vlastní štěstí, a tak odcházíš. S vírou, že jinde to bude lepší. Ale nemusí být. Jako by Ti nikdo neuměl dát to, co potřebuješ.
Zažíváš jednu z těchto dvou variant?
A co když Tvé neštěstí není vytvořeno tolik druhou osobou, ale Tvým postojem k tomu, co se v Tvém životě děje?
O čem to mluvím?
Každý den dostanu v průměru tři sta Vašich otázek, vázaných na těžké příběhy, které v životě zažíváte. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde sdílíte své problémy i zkušenosti, jak všechny těžkosti překonat (členství ve skupině získáte zde). Mé úterní živé vysílání, věnované přímým odpovědím na Vaše živé otázky, o tématu věčných útěků také bylo. O lidech, kteří věří, že když utečou od problému, ten problém už nepotkají. Ve skutečnosti si ale ten hlavní problém nosí všude s sebou – neochotu změnit svůj postoj k problémům.
Ostatně, o tom je i jeden z Vašich dotazů: „Petře, právě čtu Vaši knihu Čtyři prány štěstí. Píšete v ní, že do vztahu vstupujeme i proto, abychom byli silnější, než když jsme sami. Proč tedy tolik lidí ze vztahu utíká a dává přednost samotě, když by ve vztahu mohli být silnější než sami?“
Proč řešit ještě cizí problémy?
Moje odpověď je prostá: Protože to nevědí.
Myslí si, že vztah má být jenom poezie, vášeň a sex. Jenom to dobré.
A tam, kde se objeví už problém, obtíže a kompromisy, to už není vztah, z toho utíkají.
Jenže vztah v pravém slova smyslu není jenom romantika, vztah je hlavně dřina. Sex či romantické objetí totiž není všechno, co v životě potřebujeme. Potřebujeme taky respekt, podporu, důvěru, naslouchání, porozumění.
A to všechno stojí čas a energii. Stejně jako řešit problémy.
A někteří lidé se ptají: Proč bych měl obětovat svůj čas a energii pro NĚČÍ problémy? Vždyť mám dost SVÝCH problémů! K čemu mi je dlouhodobý vztah, když kromě svých problémů budu řešit ještě problémy někoho jiného, a k tomu ještě třetí problémy, totiž problémy naše společné, které plynou z naší vzájemné odlišnosti, z rozporů v názorech, v hodnotách, v plánech?
Pro tyto lidi je utéct vždycky snazší než zůstat a řešit.
ALE ti, kteří jenom utíkají, jednou zjistí, že utíkat není řešení.
Že od problémů vlastně nejde utéct. Protože život sám je především sled problémů.
Jak se utíká před sebou
My lidé jsme od podstaty nedokonalí, máme slabiny, děláme chyby, pořád narážíme na nějaké limity, překážky. Ať se snažíme sebevíc, nemůžeme se vyhnout ani limitům, ani překážkám, ani chybám, ani slabinám. Ničemu z toho nemůžeme utéct, protože to všechno je v nás. To my jsme sobě největším limitem, největší překážkou. To my stále opakujeme chyby, dokud si je nedokážeme přiznat a napravit je, tedy dokud neporazíme svou slabost. Ano, se svými slabinami zůstáváme, dokud je neodstraníme. Fixujme to.
Tihle lidé, o nichž dnes mluvím, jen zdánlivě utíkají před námi. Ve skutečnosti utíkají jen před sebou. Věří, že když nyní utekli ze vztahu, kde byly problémy, v dalším vztahu už problémy mít nebudou. Anebo když se rozhodnou zůstat sami, problémům se vyhnou.
Jenže my už víme (viz to, co jsme měli fixovat), že kdo neodstraní své slabiny, ten s nimi zůstává. Nepochopí, že v životě ani nezáleží na tom, jak velká je překážka, před níž stojíme, jestliže my sami jsme větší než ona. A o tom je celý osobní růst. Nezabývat se jenom tím, co se v našem životě děje, ale také jak k tomu následně přistupujeme.
Dvě strany mince
Mnozí lidé vstupují do vztahu jen proto, aby získali v partnerovi jistou přidanou hodnotu – aby v jeho přednostech získalo něco, co sami nemají. Nebo aby, když jim je blbě, při nich někdo stál. Nebo aby, když chtějí sex, ho měli s kým mít. Nebo aby, když mají hlad, jim někdo uvařil. Nebo vypral, vyžehlil, uklidil.
Jenže vztah je jako mince, má dvě strany. Aby při tom člověku někdo stál, až mu bude blbě, tak musí taky on stát při svém protějšku, když jemu je blbě.
Mít...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům