Ten nejdůležitější důvod, proč mluvit o tom, co Tě trápí

Patříte k těm, kterým když něco vadí, mluví o tom?

Nebo spíše k těm, kteří se v té chvíli uzavřou a mlčí?

Nebo jste dokonce ten nešťastný případ, který by si přál, aby jeho partner mluvil o tom, co mu vadí, ale jen pozorujete, jak se uzavře a mlčí – a Vy nevíte proč?

Když jsem psal magazín, celý věnovaný tématu Proč neznám Tvoje Proč, na který úzce navazuje kniha vzájemného porozumění v těžkých chvílích ve vztazích Spolu, ukazoval jsem, na jakých maličkostech může troskotat partnerství. Z toho vzešel i dnešní dotaz:

„Petře, čtu Vaši knihu SPOLU a musím říct, že mě dost mění. Jsem uzavřený člověk, i ve vztahu se nerad svěřuji s tím, co jsem prožil. Možná i proto, že když jsem se v minulosti v dobré víře svěřil jedné partnerce, ona mou slabinu potom použila proti mně. A tak i když mi dnes něco vadí, raději mlčím a snažím se to polknout. I když to neumím. Myslíte, že by mi pomohlo se současné partnerce i s tímto svěřit? Neobrátí to taky proti mně?“

Co není vidět

Když s někým vstupujeme do vztahu, potřebujeme o něm vědět co nejvíc, abychom si uvědomili na jednu stranu to, po čem touží a s čím mu můžeme pomoci, ale na druhou stranu i to, kde má své pásmo bolesti – čím mu někdo historicky ublížil, kde má citlivé místo, kde musíme velmi obezřetně našlapovat, jinak se může stát, že ho budeme zraňovat a ani o tom nebudeme vědět.

Ostatně to je jeden z pestré škály případů “nečekaných” rozchodů beze slova vysvětlení, které popisuji v magazínu Proč neznám Tvoje Proč.

Příklad: Vidím, že můj partner mlčí, a přitom ho něco trápí. Co si o tom mám myslet?

Že má nějaký milenecký vztah?

Že mi nedůvěřuje?

Že mu něco na mně vadí, ale nechce mi to říct, protože jsem v jeho očích hloupý nebo nechápavý, nebo si myslí, že bych to stejně neuměl napravit?

Nebo přede mnou něco tají, možná diskrétně, možná z naštvanosti, udělal jsem snad nějakou chybu, kterou mi už mnohokrát naznačil a já ho nevnímal, takže už trucuje?

Nebo má závažnou nemoc a nechce mi to říct?

Nebo se dozvěděl, že já mám závažnou nemoc a nechce mi to říct?

Nebo někoho zabil? Nebo si na mě vzal půjčku? Nebo se k tomu právě chystá, přemýšlí, jak mi bodnout nůž do zad?

Tohle všechno si mohu myslet, když nevím, co se mu děje.

A pak na něj v souladu s negativní energií své domněnky a nesnesitelností jeho mlčení mohu vyletět. Začít na něj křičet, že vztah s ním nemá smysl. Že všichni před ním byli lepší. Že ho nenávidí i moji rodiče. Nebo jeho kamarádi.

Zkrátka, mohu mu jakkoli přitížit, aniž vím, co se děje.

A to jen proto, že mě štve, že mlčí a já nevím proč. Miluji ho, chci mu pomoci, ale nevím jak. Jako kdybych mu za tu odpověď nestál…

Co potřebujeme vidět

Když nevím, co se mu děje, nevím, s čím mu mám pomoci. Možná se mi nesvěřuje proto, že nemá dobrou zkušenost se svěřováním. Že poznal nějaké předchozí partnery, kteří jeho sdílení zneužili. Možná se bojí, že jsem jako oni. Přitom kdyby se mi svěřil, tak by záhy poznal, co jsem...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům