Nevíte, zda mlčet, nebo řvát? Nebo dokonce uhodit?
Zkusili jste kteroukoli z těchto variant – a nepomohla?
Zdálo se Vám, že aktivní reakcí spíše upozorníte děti na přitažlivost slova?
Ale mlčet taky nedokážete – co si pomyslí okolní lidé, když Vaše dítě mluví sprostě a jeho rodič JEŠTĚ KE VŠEMU nereaguje?
Když jsem knihu Spolu zaměřoval na konstruktivní řešení destruktivních situací, které ve vztahu mohou nastat, pochopitelně své místo měla i výchova dětí, respektive vzor, který jim svým vlastním příkladem dáváme. Proto se v Řešidle, kde odpovídám na nejčastější otázky, jež mi zasíláte, objevuje i téma dětí. Dnes díky tomuto dotazu: „Petře, lockdown je vážně šílený. Nikam nemůžeme, děti visí na počítači, z nudy hypnotizují už jen nějaká videa, kde jiné děti hrají střílečky, jsou u toho sprosté – a ta sprostá slova chytají i moje děti, a to různého věku. Co dělat s nadávkami u malých i větších dětí?“
Základní Proč
Přirozeně možná je celá škála reakcí – od mrtvého brouka, tedy předstírat, že jste nic neslyšeli, po trestání dětí za každé sprosté slovo. Ale já doporučím ještě něco jiného…
A začnu od hlavní otázky, která zní: Proč vůbec děti používají sprostá slova?
A začnu od nejmenších.
Hurá, umím něco nového!
U těch to totiž nemusíte řešit. Důvod, proč nejmenší děti používají nadávky, je ten, že jsou “jako lapač”. Ony lapají všechna nová slova z okolí, protože si přirozeně rozšiřují slovní zásobu. Tudíž jen opakují nová slova, která slyšely někde venku nebo v televizi.
Tyto nejmenší děti nemají v úmyslu někomu ublížit, někoho poškodit, ještě totiž nevědí, co konkrétního daná slova znamenají. Ostatně, možná jste si všimli, že je často užívají v úplně nelogických souvislostech…
Nicméně taky jste si možná všimli, že už nejmenší děti mají zvláštní talent vybrat z celé dlouhé šňůry nových slov, která z Vás létají, zrovna to sprosté. Třeba když se hádáte s partnerem. Vytýkáte mu spoustu věcí, vyslovíte nekonečnou řadu slov, a do toho jen jednou řeknete – například – prdel. A dítě opakuje právě to. Jako by tomu rozumělo…
Odpověď je ale prostá: Dítě vnímá energii.
Energie důrazem
Když se nad tím zamyslíte, všechna sprostá slova mají takové řazení písmen, že o sebe křísnou, potažmo přirozeně svádějí k daleko prudší dikci, ke zvýraznění. Proto právě sprostá slova v celé větě vynikají. A právě proto si jich děti všimnou.
A pokud chtějí “také být vidět”, používají je. Jinak řečeno: Používají právě ta slova, která tolik vynikají. Ale tím se dostáváme k poněkud větším než nejmenším dětem.
Tedy těm dětem, které MAJÍ POTŘEBU hledat slova, která vynikají.
S těmi doporučuji naopak mluvit.
Potřeba vymezit se
Větší děti, ale stále vzrůstem děti malé, totiž začínají zvolna nabývat rozum. Svůj rozum. To poznáte podle toho, že se tyto děti už vzpírají, automaticky nepřijímají to, co říkáte, příčí se stále víc. Cítí totiž, že s něčím nesouhlasí, potýkají se s vlastní identitou, tedy i se vzdorem. Tyto děti zvláště využívají energii slov. Povím Vám proč. Když se hádáme s partnerem, klademe emocionální důraz právě na ta slova, jimiž se vůči svému protějšku vymezujeme. Urážíme ho proto, že chceme říct: Já jsem TAKOVÝ, ale Ty jsi MAKOVÁ. Já jsem bílý a Ty černá. A děti, které nás pozorně poslouchají a učí se, si říkají: Aha, TAKŽE TÍMTO SLOVEM (jehož významovému obsahu přitom vůbec nerozumí) vyjádřím, že jsem jiný, silný, dej si na mě pozor. Začnou chápat slovo jako šifru, jako kód, jako symbol.
A proto s nimi potřebujeme mluvit.
“Respektuji Tvůj nesouhlas, ale nerespektuji, když mě nerespektuješ”
S dětmi, které se vůči nám potřebují již vymezit, musíme vysvětlit toto:
Že samozřejmě vnímáme nějakou jejich nelibost, že ji tolerujeme, také že se klidně budeme s nimi bavit o tom, co jim vadí, na co mají jiný názor, tedy že to jsou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům