Je to člověk, kterému jsem už jednou věřil. Snažím se mu věřit i teď.
Ale je to také člověk, který mě už jednou zradil. Co když mě zradí i teď?
To jsou myšlenky, které mohou běhat hlavou toho, kdo byl zrazen, pokud dá novou šanci vztahu. Navenek se může usmívat, tvářit, že všechno je jako dřív, ale uvnitř může pořád cítit tu bolest, kterou zažil, a bát se: “Co když se zopakuje?”
Jak si mohu být jistý, že se to nestane, když už se to jednou stalo?
Od pondělního dílu mého podcastu Proč druhé šance tolik drhnou jsem dostal mnoho reakcí a příběhů. Nejvíce děkujete za ujištění, že “jste normální”, když Vám dělá problém podruhé uvěřit, respektive když se Vám delší dobu nedaří zahojit rýha ve svém srdci, byť je Váš partner (ten, který podvedl) už podrážděný a označuje Vás i za duševně nemocné, hysteriky, když jste “kvůli jedné nevěře pořád tak rozhození”. Současně se mi svěřujete s případy, kdy nevěra vztahu nebo člověku prospěla. Například žena, neschopná dosažení orgasmu v manželství a soustavně manželem srážená jako “frigidka”, objevila zlatý šém s milencem. Nebo muž, znuděný manželstvím, přinesl domů od milenky osvěžení a řadu divokých poloh, které poté dvojice začala praktikovat a problém v sexu se tím vyřešil…
Příběhy, jak nevěra i pomůže, sdílíte občas i v uzavřené skupině. Vždy ale dodáváte: Je to nutné zvládnout hlavně v hlavě. Mimochodem, zaměřuji se na to také v knihách Cítit rozumem, myslet srdcem či Protože. Jeden z hromady dotazů, které tento problém dobře vyjadřují: „Petře, znám Váš osobní odmítavý postoj ke druhým šancím. Vím, že se po nevěře druhými šancemi nezdržujete. Ale já jsem se rozhodl opačně. Zkusit to ještě s partnerkou, která mi zahnula a teď tvrdí, že to už skončilo. Nevím, nejsem si jist, možná dělám návratem chybu, ale na druhou stranu se bojím, že bych si mohl vyčítat odchod od ní, že jsem to ještě jednou nezkusil. Jak si mám nastavit hlavu tak, abych to ustál – a to ať mě partnerka znovu podvede, nebo ne? Jak nedůvěrou k ní nezabít vztah sám?“
Než odpovím na konkrétní dotaz, předně vyjasním svůj postoj, kterého se tazatel dotkl. Zdůrazňuji: Nikomu ho nevnucuji, je jen můj, vyvěrá z mých osobních zkušeností, ale je fér, když ho znáte, byť respektuji každého člověka, který chce dát “šanci ještě jednou”.
Problém ceníku
Kdo zná souvislosti mého života, například z FC Speciálu DESET, ví, že můj postoj je od mých dvaceti let založen na principu ceníku. Je to jako v restauraci, kde dostanete jídelní lístek a víte, že když si objednáte guláš, bude Vás stát sto padesát korun. Když ho dojíte, nemůžete se divit, že po Vás chtějí sto padesát korun. Takto je to v mém životě. PŘEDEM (například už při seznámení) řeknu partnerce, že si ve vztahu nepřeji „toto“, a pokud se to přesto stane, bude následovat „tamto“. Je na jejím svobodném rozhodnutí, jestli si při znalosti těchto faktů potom dá „guláš“, a pokud ano, zcela to respektuji, jen chci, aby za něj zaplatila, tedy aby na oplátku respektovala i mě a mou cenu. Za nevěru rozchod.
Ano, já to mám takhle konkrétně s nevěrou. Někdo jiný to má takhle s fyzickým násilím – vztáhneš na mě ruku, a odejdu, někdo další to má takhle nekompromisně s drogami, s alkoholem, se zadlužením, se lží, zkrátka podle zkušeností, které už nehodlá opakovat. Tudíž: Každý to máme s něčím jiným, ale většinou to, na čem si principiálně zakládáme, souvisí s minulostí, s bolestí, kterou jsme už zažili a nechceme ji zažít znovu, nebo přímo s našimi hodnotami.
A proto naprosto respektuji, když chce někdo dát ve vztahu novou šanci a ptá se mě, co pro to udělat nebo jak si nastavit hlavu. Ostatně, je o tom má kniha SPOLU.
A nyní pojďme k odpovědi:
Problém odpovědnosti
Začnu-li od toho nejméně příjemného:
Vy nikdy nevíte, jestli TO ten druhý udělá. Udělal-li to jednou, nevíte, jestli to udělá ještě jednou. Nebo potřetí, počtvrté, nevíte to. Někdy to neví ani on. Může Vám předem cokoli slíbit, cokoli chtít zaručit, ale nikdy nemáte jistotu. A nyní se dostávám k první těžkosti:
Z tohoto důvodu můžete o druhém, pokud chcete, nekonečně pochybovat. To je jedna možnost. Anebo je tu ještě možnost druhá. A to, že mu napřed budete věřit.
Přirozeně, i když budete...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům