Je Velký pátek, kdy si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista.
Zvláštní je, že i lidé nespjatí s tradicí, Biblí a náboženstvím právě v tento den – jakoby náhodou – provádějí sebeinventuru svých chyb. Proto pro mě volný den rozhodně není.
Velikonoce jsou pro mě podobně těžkým obdobím jako Vánoce. Tehdy lidé těžko snášejí osamělost. Dnes mnozí zpytují své chyby. Jedna ukázka za všechny: „Petře, lidé si Vám v dotazech, které čtu v uzavřené skupině nebo které čtete v Řešidlech, většinou stěžují na druhé lidi. Já si musím postěžovat na sebe. Udělal jsem kravinu. Opustil jsem partnerku, která mě miluje, pro kolegyni, která mi dlouhodobě mazala med kolem úst, jak moc se jí líbím. Odešel jsem od rodiny, nastěhoval jsem se k ní, ale po pár měsících se mi omluvila s tím, že se vrací ke svému bývalému partnerovi. Takže aktuálně mám rozbitý vztah s partnerkou i dětmi, rozvod na krku, nemám kde bydlet. Zažil jste někdy většího idiota?“
Problém “hlupáctví”
Když s lidmi ať v uzavřené skupině, nebo při veřejných setkáních se čtenáři mých knih, řeším téma vlastních chyb, zdůrazňuji toto: Pokud si při zpětném pohledu do minulosti připadáme jako idioti, tak jen proto, že si uvědomujeme chybu, kterou jsme udělali, uvědomujeme si, jak je velká, jak je bolestivá, jak je nevratná, uvědomujeme si, že bychom ji už nezopakovali – A TUDÍŽ UŽ NEJSME “ti idioti”, kteří byli schopni tu chybu udělat. Už nejsme člověkem, kterým jsme byli. Nejsme ten, kdo by tu chybu opět udělal, naopak jsme “někdo jiný”, kdo by ji už nikdy neudělal, protože se PONAUČIL.
Nadáváme-li tedy hlupákovi, který se té chyby dopustil, pak už ne své dnešní verzi, ale té předchozí. A to mi připadá zbytečné. Ta minulá verze totiž už neexistuje. To za prvé.
Za druhé, a tím se dostávám k meritu otázky: Je opravdu fatální chybou opustit člověka, který nás miluje. A to nejen proto, že lidí, kteří nás dokážou milovat, není v životě moc. Je tu ještě jeden podstatný důvod. Nikdy toho, kdo nás miluje, neopouštějme pro toho, komu se jenom líbíme, protože ten, komu se jenom líbíme, nás dříve nebo později opustí pro toho, koho miluje. A to může být často právě jeho bývalý partner.
Proč lidé odcházejí a zase se vracejí
Uvedený případ je jedním z nejčastějších modelů, kdy se například těžkou hádkou přerve vztah. Ten, kdo odejde nebo je tvrdě odejit, může chtít “bývalému partnerovi ukázat”, že se bez něj dokáže rychle obejít. Že si dokáže hned najít náhradu. Zvolí tak taktický krok....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům