Někde jsme museli překročit bludný kořen. Jak by jinak bylo možné, že se pořád točíme v kruhu? – Napadá Vás tato otázka, když se ohlížíte za dosavadním životem? Opakují se ve Vašich vztazích stále stejné typy lidí, a to už třeba od dětství?
Když jsem svou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem zasvětil tématu vztahové karmy, jedním dechem jsem dodal, že žádný vztah se nezrodí náhodou a že každý vztah nás má něčemu naučit. A také že látku, kterou nechápeme, jsme nuceni v karmické škole života opakovat tak dlouho, dokud se neponaučíme. Ta kniha je právě o tom, co nás jednotlivé vztahové zkušenosti mají naučit.
Vztahy ovšem nejsou jenom partnerské. Vztahy si vytváříme odmalička, a mnohé i proti vlastní vůli. Tak jako například rané vztahy rodinné. V nich můžeme narazit i na natolik toxické lidi, že to ovlivní celý náš život a dokonce i výběr budoucích životních partnerů.
Tentokrát v Řešidle, mém každodenním podcastovém pořadu, odpovím na tento dotaz: „Petře, přes velikonoční svátky jsem naposlouchala snad sto Vašich podcastů za poslední dobu. Říkáte, že když odejdeme ze špatného vztahu, zvýšíme tím naději na lepší život. Ale mně se opakují vztahy s manipulátory. Začalo to už dětstvím. Manipulátorem je můj táta, stal se jím i můj bratr, a nakonec – aby toho nebylo málo – jím byl i partner, kterého jsem nedávno opustila. Proč se mi to děje? Nejsou snad žádní lepší muži?“
Rodičovský vzorec
Zasaďme si to do konkrétních obrysů. Jestliže vyrůstáte v prostředí, kde rodič manipuluje se svými dětmi a říká jim například, že “žena je podřadný druh”, že “má sloužit”, že “není nic”, a to i třeba při pokřikování na matku těchto dětí, tak se to může stát Vaší normou.
Jako malé dítě, které to slýchá neustále a je to pro něj přirozené, si ani neuvědomujete, že takové chování k ženám (budu-li se držet příkladu) obecně normální není, protože pro Vás to každý den normální je. Vypracováváte si takzvaný rodičovský vzorec, kdy podle toho, jak se rodiče chovají k Vám nebo k jiným lidem, se potom běžně chováte i vy sami.
Z pohledu malé dcerky: Jestliže tatínek soustavně říká, že “žena je nula”, tak si i dcerka přirozeně jako nula připadá. Navíc tento způsob pohledu na ženy může přirozeně převzít také bratr. I on se začne chovat stylem: Já jsem všechno, žena je nula. Tudíž i on potom například ve škole zcela přirozeně zachází s ostatními děvčaty či učitelkami jako s onucí, jako s rohožkou, o kterou si otírá boty. Je těžké mu vysvětlit, že to “není normální”, když pro něj to normální je – on byl takhle tatínkem vychovaný, a tak bude potom působit i ve svých dospělých vztazích. Zatímco pro jeho sestru bude normální vybrat si do vztahu kluka, který se od začátku chová dominantně. Pro ni to bude čitelné. Ona bude vědět, jak se v tomto vztahu chovat, slovy tatínka „jak se sluší, aby se žena starala o svého muže“.
Magnetismus
A nyní to obraťme: Koho jiného si má najít takový dominantní muž? Jestliže potká ženu, pro kterou manipulace mužem normální NENÍ, to znamená, která se rozhodně nenechává řídit a která má svou osobní hranici, tak u ní takový muž samozřejmě narazí. Naopak se bude přirozeně tlačit do vztahu se ženou, která už nějakého manipulátora v životě měla, a ten jí vysvětlil, že “nesmí mít nastavenou žádnou hranici”. Taková žena je přesvědčená, že je nedostatečná, ne dost dobrá a nezaslouží si lásku, pokud muži dostatečně neslouží.
Tolik k vysvětlení této “záhadné” přitažlivosti.
A navíc je tu ještě jeden důležitý rozměr, který rozebírám v knize SPOLU: Když po celé dětství slýcháte, že nic neznamenáte, nic neumíte, jste nula, tak si o sobě lehce vytvoříte falešné přesvědčení, že opravdu nic neznamenáte, nic neumíte a jste nula. A když potom do dospělého vztahu s Vámi přijde člověk, který Vám totéž začne opakovat – i...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům