Zažíváte vztah s člověkem, který ne že miluje sebe víc než cokoli jiného, ale který miluje pouze sebe – a cokoli jiného jako by neexistovalo, na ničem jiném jako by nezáleželo?
Očekáváte, že se změní tím, že se k němu budete chovat ještě lépe než doposud? Věříte, že si Vás konečně začne vážit, že prozře, že se omluví a stane se tím, kým byste na jeho místě už dávno byli Vy sami?
Pozor na plané očekávání. Očekávání vzniká v důsledku toho, že druhé lidi soudíme podle sebe – že o druhých přemýšlíme tak, co bychom my udělali na jejich místě, neboť to nám připadá normální. Jenže nedochází nám, že oni jsou úplně jiné bytosti, tudíž normální pro ně může být něco úplně jiného než pro nás. Třeba právě sobectví.
Ve všech svých knihách se tématem sobectví ve větší či menší míře zabývám. I tak mi chodí občas otázky těch, kteří mé knihy neznají a se sobectvím ve vztahu si nevědí rady. Jeden typický: „Petře, spadla jsem do vztahu se sobcem. Strašná zkušenost. Od začátku jsem ale věřila, že se změní, že si uvědomí, koho ve mně má. Jenže on vůbec neřeší mě, pořád jenom sebe. Když něco potřebuje, ozve se, to je milý. Ale když něco potřebuju já, nikdy mi telefon nezvedne, nikdy mi s ničím nepomůže. A pak zase, když něco potřebuje, se omlouvá, že tehdy nemohl, a slibuje, že už se napraví. Je naděje, že se sobec změní?“
Specifika sobectví
Vezmu to zeširoka: Vždy je naděje, že se člověk polepší. Ovšem k tomu, aby se změnil, je třeba splnění jedné podmínky: aby si uvědomil, že stávajícím jednáním dělá chybu. A že ta chyba ho něco stojí. Pak se člověk může změnit.
Problém sobce bohužel je v tom, že sobec si svou chybu neuvědomuje.
Rozdíl mezi sobcem a jiným člověkem je v tom, že sobec má na prvním místě sebe a na druhém a třetím místě už nic a nikoho. Ano, sobec má sebe na prvním a jediném místě hodnotového žebříčku. Já, jenom já. To je sobec.
NEsobec může mít sebe také na prvním místě, ale na dalších místech svého hodnotového žebříčku ještě další lidi nebo další hodnoty. NEsobec si totiž už uvědomuje, že se musí nejdříve postarat o sebe, aby měl posléze energii, sílu, lásku pro druhé. Postarat se o sebe je samozřejmý základní předpoklad k tomu, aby se člověk mohl postarat taky o druhé. NEsobec tedy říká: Ano, já jsem NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Ale abych mohl být šťastný, tak potřebuji šťastné i lidi kolem sebe.
K tomu sobec ještě nedospěl. On říká: Já jsem JEDINÝ DŮLEŽITÝ. Věří totiž, že k tomu, aby byl šťastný, úplně stačí, když bude SÁM šťastný. Jenže takhle to v životě nefunguje.
Život je změna
Jak podotýkám v každé ze svých knih, také v knize týmového budování vztahu SPOLU, v životě každý člověk zažije spoustu chvil, kdy o štěstí přijde. Může ztratit práci, domov, majetek, zdraví, blízkého člověka, a je mu zničehonic špatně. Tak jako když ztratí jinou formu pohody nebo sebevědomí. A tehdy to sám nemusí zvládnout. Potřebuje po svém boku někoho, kdo mu pomůže. To je chvíle, kdy sobec sám volá a prosí o pomoc.
Ano, tehdy vztahově funguje. Ale když se znovu postaví na nohy, tedy když se mu zase začne dařit, tak se sobecky odpojí. Protože v tu chvíli nikoho druhého už nepotřebuje.
Kouzlo sdílení
Kdybychom měli najít nějaké synonymum pro slovo vztah, řekli bychom...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům